Rozhovor s "HROCHEM"

Hroch R.420 je přezdívka dalšího člena sdružení s vlastním jménem Přemysl Šulc.

Hrochu, co tě přivedlo za volant a jaké byly tvoje začátky ?

    Tak asi to budu mít předaný v genech, táta, děda i strejda jezdili u ČSAD na autobusech a i když pak táta ze zdravotních důvodů skončil s ježděním a dělal na dílně, tak jsem tam za ním často chodil. No, a jak to mohlo jinak dopadnout, když jsem  byl od mala u kamionů a autobusů, než, že jsem se tím nakazil. Takže už od základky jsem věděl  co chci jednou dělat a šel jsem si za tím, ve škole jsem pořád maloval kamiony, všichni už z toho šíleli, ale neustoupil jsem ani o krok, dokonce jsem o prázdninách chodil na brigádu na ČSAD na myčku mýt kamiony, to jsem byl ve svém živlu. Po škole jsem se šel učit automechanikem, jelikož to byl dříve požadavek pro řidiče kamionky, ne jako dneska kdy řídí kamion kuchař, zedník, apod., absolvoval učňák a po vyučení nastoupil do autoservisu. No a už jsem pomalu rozhazoval sítě, co kde a jak by se dalo, abych se dostal za volant, v osmnácti letech jsem si zaplatil řidičák B,C,T, ale bez praxe to bylo zhola nemožné se někde jako řidič uchytit. Tak jsem začal na dodávce jako pojízdný prodavač zmrzliny, tam brali kdekoho, po nějakém čase se mi podařilo uchytit v masokombinátu na rozvozech, kde jsem si najezdil tehdy ještě povinnou roční praxi, před rozšířením řidičáku na E a jakmile jsem měl návěsy v kapse, tak jsem dostal na jatkách Liazku s mrazírenským návěsem. Dodnes nezapomenu na svojí první jízdu s návěsem, kdy jsem jel do Tří Seker u Mariánských Lázní pro mraženou zvěřinu, zpocenej až na zadku, úzké cesty, na Liazce astronomická vůle v řízení, no děs běs. Ale dopadlo to dobře, začal jsem se otrkávat, po třech měsících Liazku vystřídala trojková Scanie, krásnej kočár, ale po dvou letech už mi vnitro přestávalo stačit, tak jsem začal šilhat po ježdění do zahraničí. A opět začal problém s praxí, naježděno dost kilometrů, ale jenom po vnitru a o takového řidiče nebyl zájem. Časem jsem sehnal flek u firmy asi 100km od mého bydliště, dostal jsem „stoletýho“ magnuma, který žral i trávu kolem cesty a hurá do Německa. Naučil jsem se odbavit kamion na hranicích, znát všechny papíry, dostat pár pokut od německé Polizei,jenže zhruba po půl roce nějak nebylo na výplaty, naftu, pneu, začalo strhávání peněz za spotřebu (magnum měl 1.5mil km), tak jsem odešel a šel kousek blíž k domovu. První dva měsíce jako střídač a pendlovat  automobilku z VW Bratislava do Španělska a zpátky, pak jsem dostal svojí Scanii a hurá do Evropy. Jezdili jsme všude a všechno, což mi vyhovovalo, jenže postupem času zbyla jenom automobilka a ještě k tomu nijak daleko (Ingolstadt,Wolfsburg), začaly opět srážky za spotřebu, vyhýbání se dálnicím, zbytečná buzerace od arogantního dispečinku, takže když mi majitel oznámil, že mi projeté mýto začne strhávat z výplaty, rozhodl jsem se zhruba po šesti letech opět změnit stáj, ve které jsem dodnes.

Jsi známý jako člověk, který si nepotřebuje nic malovat na růžovo. Umíš takzvaně střelit i do řad kolegů. To jsi tak nespokojený s nimi a jejich projevem při práci ?

No, kdybych si měl vypůjčit jednu hlášku ze známého filmu, tak bych řek „je to hnus velebnosti!“ Když vidím, kdo všechno dneska sedí za volantem kamionu, nad tím zůstává rozum stát. Neříkám, že jsem mistr světa, a že nikdy neudělám nic špatně, ale podle mého názoru zhruba čtvrtina řidičů nemá za volantem co pohledávat. Trefil by mě šlak, když stojím někde s papírama a poslouchám ty „rádobytruckery“, jak maj všechno na háku, kašlou na všechny, náklad zásadně nekurtujou, přestávky nedodržujou, všude byli, všechno znaj a když napadne sníh, tak leží ve škarpě nebo blokuje kopec, protože přece takovej mistr se nebude obtěžovat s nějakýma řetězama. A jedniné, co tihle umí, tak nadávat na všechny a na všechno.

Mrzí mě, že místo kolegů se z nás stali konkurenti, udělat jeden druhému naschvál (např závodit při předjíždění) to jo, ale pomoct nebo poradit, toho se člověk v dnešní době jen tak nedočká. Vždyt‘ vem si, když potřebuješ poradit po vysílačce, ticho jak v kostele, není ani v poslední době vyjímkou, že ti někdo poradí „máš to čistý“ a v druhý vesnici je lkw kontrola jako hrom. A už vůbec nemluvím o tom, když musíš nechat auto někde na trase a sháníš odvoz, nebo máš ráno prázdný baterky a potřebuješ nastartovat přes kabely, ticho, nikdo nemá vysílačku nebo nemá čas, apod. Dokonce jsem byl svědkem, jak v jedné firmě měl kolega problém s návěsem, deset dalších stálo na rampě a chytračilo a pomoct jsem mu šel jenom já.  Bohužel v dnešní době je v módě bezohlednost a arogance, a ve velké míře se tyto vlastnosti projevují i v našem oboru. Ale každý by si měl uvědomit, že jsme pod drobnohledem veřejnosti, média s oblibou nafouknou jakoukoliv bublinu, namířenou proti kamionům, protože na to veřejnost slyší a dobře se to prodává a právě tihle „profíci“ dělají všem slušným řidičům negativní reklamu a na základě toho následují další opatření proti nám (zákazy vjezdu, zákazy předjíždění, apod.)

Kolik jsi vystřídal zaměstnání za svojí šoférskou kariéru?

Tak na tohle už jsem víceméně odpověděl v první otázce, první ježdění na dodávce se zmrzlinou, pak jsem se nechal nachytat od jedné firmy v Plzni, která sháněla řidiče na rozvoz mléčných výrobků, ale než mi dají auto, tak budu dělat ve skladu, abych poznal sortiment, no po měsící jsem zjistil, že nemůžou sehnat skladníky a řidiče nepotřebujou, a hrajou takovouhle komedii, tak jsem se sebral a šel na jatka na rozvoz. A v MKD jsem u třetí firmy. Neměním firmy jako ponožky, dlouho vybírám než někam vlezu a pokud mám rozumné podmínky, klid a můžu chodit domů s čistou hlavou, nevidím důvod, proč běhat od jedné firmy k druhé.

 Kde se pohybuješ nejčastěji? Nebo jinak. Jezdíš stabilní práci nebo je to různorodé?

Když jsem v bývalé firmě jezdil „unii“, projel jsem skoro celou Evropu, dnes většina mých cest vede do Německa, jezdíme bud‘ nahoru Ruhrgebiet (Dortmund,Duisburg), pak k Bodamskému jezeru, docela často jsem ve Švýcarsku, kde si člověk osvěží, jak to chodí na hranicích s papírama, někdy se objeví Holandsko, Rakousko nebo Slovensko.

K druhé části dotazu, díky bohu, jezdím pokaždé něco jiného, máme pár stálých míst, ale většinou jedeš někam jinam a vezeš něco jiného. Nemám rád stereotyp, takže práce typu „automobilka“- tam a zpátky, stejnou práci po stejný cestě, na stejný místo, mě opravdu dohání k šílenství.

Která přeprava je pro tebe pohodová, a kterou by jsi zase jezdit nemusel?

Pohodová přeprava je pro mě taková, kdy jedu někam dál, naložit a upalovat. Je mi jedno co vezu a kam, mám rád, když je něco nového, nakládám něco, co jsem nikdy nevezl, musím přemýšlet, jak to naložit, jak to zabezpečit, apod., jedu tam, kde jsem ještě nebyl a je jedno do jakého státu. Líbí se mi neobvyklé situace, kdy musíš s kamionem do centra města, po úzkých okreskách, kde se lidi udiveně ohlížejí, na statek kam vede úzká silnice, která tam končí, na stavbu, odkud tě tahaj traktorem, do hor, kde si v zatáčkách přečteš číslo svýho návěsu a podobné „vychytávky“. Vyloženě nemám rád stabilní práce, kde jezdíš jako autobus, čekáš 10 hodin na vykládku, několikrát za den musíš odplachtovat a zaplachtovat.apod.

K tomu se nabízí další otázka a to kam jezdíš nejraději?

Nevybírám si kam pojedu a kam ne, ale stát číslo jedna pro mě je Holandsko. Měl jsem tam vždycky štěstí na pohodový lidi, který mi i dost často pomohli sami od sebe, líbí se mi jejich země, lodě, plavební kanály a v neposlední řadě jejich kamiony, takže I LOVE HOLLAND:-) Líbilo se mi hodně Španělsko, Francie a nádherný bylo Švédsko, bohužel tím směrem už nejezdíme, tak zbyly jen vzpomínky. Jinak jak jsem naznačil výše, baví mě poznávat nové věci a jelikož jsem nikdy nejezdil na východ (nepočítám-li Mad’arsko), rád bych někdy poznal třeba Rusko, Pobaltí, Balkán. A kdybys chtěl vědět kam jezdím nerad, tak je to Itálie, tý se snažím vyhýbat jak můžu, a i když se mi tam nic zlého nestalo, tak mi tahle země k srdci nepřirostla.

Jak často jsi kontrolován a jaké jsou rozdíly silničních kontrol v cizině a tady? Myslím tím přístup orgánů od zastavení vozu počínaje…

Díky bohu, kontroly nejsou tak časté, ale rozdíly markantní. Při kontrole v zahraničí (rozuměj západ) se kontrolují důležité věci, kvůli kterým umírají lidé. Takže kontrola dodržování doby řízení a odpočinku, jestli nejsou prováděny podvody s tachografem, uložení a zabezpečení nákladu, z technického stavu se kontrolují brzdy, pneumatiky, občas jsem se setkal s kontrolou výšky vozidla. Pokud je vše v pořádku, popřejí ti policisté šťastnou cestu a jedeš. Při kontrole u nás se hledaj „kraviny“, důležité věci  se kontrolují málokdy, mnoho policistů se ještě stále řídí heslem „když už jsme vás zastavili, tak vám za něco tu pokutu dát musíme!“ Mám na autě více dálkových světel než je povoleno, takže je ti jasný, jak probíhají kontroly. Jen tak naoko se vyžádají doklady řidiče, vozidla a nákladu, kterých si ve většině případů nikdo nevšimne a z technického stavu se řeší jen a pouze dálková světla. Dá se nějaká symbolická pokuta, aby se splnil plán, pro bezpečnost provozu to nemá jakýkoliv přínos a je to. Ale abych si jenom nestěžoval, i na našich cestách jsem se setkal s profesionály, kteří ví a umí, a to mě vždycky potěší, než nesmyslná a hloupá šikana.

S vidinou problému, nejen při kontrole, ale i třeba zdravotního, či u nějaké nehody  mě napadá se zeptat na pojištění a tvoje zkušenosti v tomto směru?

Mám DASku a nebojím se jí použít, platím pojištění pro celou rodinu a zatím mi vždy vyšli vstříct, at‘ už  jen telefonickou radou, nebo řešením nějakého případu a musím říci, že v dnešní době, kdy je svět plnej různých podvodníků a vyčůránků, tak je to dobrá věc.

Pořád samá práce. Co takhle zábava, truck festy apod.?

Tak v loňském roce jsem stihnul pouze Lužnici, ostatní mi nevyšlo, letos uvidím, jak to bude vycházet a jestli stačím udělat něco nového na autě, to víš konkurence taky nespí. Jinak o víkendu si zajdeme k nám do hospůdky, takže si tu zábavu užijeme taky.

Rodina, koníčky? Máš na to vůbec při svém vytížení čas?

No je jasné, že při téhle práci není času na zbyt, ale mám to jednodušší, že tahle práce i Scanie je  můj koníček, takže přes týden se bavím na cestách a o víkendu s rodinou. No, a jelikož jsme si v září pořídili menší domek, tak o víkendech s rodinou máme doma práce až nad hlavu.

Vrátím se k tvojí práci. Při sledování problémů, které řidičům působí ovládání některých tachografů začínám mít pocit, že je asi někde něco špatně. Myslíš si, že je to pouze chyba řidičů, nebo jsou ta zařízení zbytečně složitá?

Musím se přiznat, že mám zkušenost pouze se Stoneridgem a to je vynález zkázy, to kdo vymyslel, tomu bych dal medaili. Složité menu, zdlouhavé projíždění údajů na displeji, zdlouhavý tisk. A v neposlední řadě jsem se po dvou letech dozvěděl, že postup, kterým zadávám manuálně víkendové odpočinky je špatný, a že vlastně nemám nijak vykázán víkendový odpočinek. A i když mám celý návod od výrobce na tento tachograf, tak z něj není možno vyčíst, jak toto udělat správně, takže tímto bych chtěl poděkovat Romanu Šotolovi, který mě na tento můj problém upozornil a vysvětlil jak na to.

Na trhu s objevil program pro řidiče s názvem Tagra Trucker. Jsi jeho uživatelem a co si o něm myslíš?

Myslím, že to je výborný nápad a dobrá pomůcka pro řidiče, dneska už má většina řidičů s sebou notebook, takže není problém si sám přečíst kartu, zkontrolovat chyby, naplánovat týden, apod. Bohužel nejsem zatím jeho uživatelem, ale časem to napravím.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně klidných kilometrů bez nehod.

                                               Rozhovor za Sdružení řidičů CZ, o.s. vedl Martin Kareš