Zabezpečení a upevnění náklad

Připravili jsme pro Vás sérii článků, ve kterých zmíníme reálné problémy řidičů, k nimž se vyjádří náš partner, poskytovatel Pojištění právní asistence společnost AXA ASSISTANCE CZ, s.r.o.. Dozvíme se, co pro své klienty podnikne, jakým způsobem pomůže a co vše bude potřebovat k úspěšnému vyřešení případu.
   Z našeho webu http://www.proridice.eu:

Dobrý den,
jezdím s návěsem se shrnovací plachtou. Před týdnem jsem nakládal zboží, jednalo se o palety s kartonáží, a palety byly naloženy ve dvou vrstvách na sobě. Po naložení zboží jsem chtěl zboží zabezpečit kurtami. Zaměstnancem expedice mi toto bylo zakázáno, že prý se kartonáž nesmí kurtovat, jelikož by se poničila. Celková váha nákladu byla 5 tun. Z tohoto důvodu jsem prvotně odmítl s nezabezpečeným nákladem odjet a požadoval jsem teda složit náklad, že s tím nepojedu. Na expedici mi řekli, že mě už nesloží, že nemají čas, a když to mám naložené, tak to už není jejich věc. Do dodacího listu mě odmítli napsat, že mi zakázali náklad zkurtovat s tím, že si to mám napsat sám do dodacího listu, který mi zůstane po dobu přepravy. Tak jsem tam sice napsal, že mi zakázali náklad zkurtovat, ale nebylo mi to nic platné. Co čert nechtěl, byl jsem zastaven silniční kontrolou. Při kontrole bylo zjištěno, že nemám zabezpečený náklad. Argumentoval jsem s tím, že mi zabezpečení nákladu bylo na nakládce zakázáno, odpověď byla „řidič zodpovídá za náklad“. Byla mi vyměřena pokuta 1500 Kč s tím, že jsem s tím neměl teda jet, ale když bych to opravdu odmítl, tak bych při nejbližší vhodné příležitosti přišel o práci. S pokutou jsem nesouhlasil, takže se to bude řešit ve správním řízení. Prosím o radu, na co všechno se mám připravit a jakou šanci mám uspět u správního řízení. Je to opět nespravedlivé že veškerá vina padne opět na řidiče.

   Jakým způsobem jsem měl správně postupovat?

Pomůže i v takovém případě AXA ASSISTANCE, se kterou spolupracuje Sdružení řidičů CZ? Pokud by se jednalo o jejich pojištěného klienta?

Společnost AXA ASSISTANCE CZ, s.r.o. jako poskytovatel pojištění právní asistence se vždy snaží poskytnout svému pojištěnému veškerý smluvní servis. Pojištěný by zde obdržel právní poradenství ve smyslu, jak výše zmíněnou i další podobné situace řešit či ještě lépe, jak do budoucna porušení zákonných povinností předcházet. Cílem poskytnutí právní asistence v tomto konkrétním případě je zhodnotit vyhlídky pokutovaného řidiče na úspěch ve správním řízení a návrh řešení této situace v budoucnu tak, aby nedošlo k porušení zákonných povinností řidiče.

Právní úpravu smlouvy o přepravě věci mezi podnikatelskými subjekty obsahují ustanovení § 610 - 629 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“). Strany této smlouvy se označují jako odesílatel a dopravce. Obsahem přepravní smlouvy jsou práva a povinnost účastníků přepravněprávního vztahu. Konkretizace práv a povinností plynoucích pro obě strany z přepravních smluv vč. odpovědnosti za přebírání zásilky dopravcem je, jak upozorňuje § 629 ObchZ, obsažena také v přepravních řádech. Pro automobilovou nákladní přepravu se užije silniční přepravní řád (dále jen „SPŘ“) - vyhláška ministerstva dopravy č. 133/1964 Sb.

Dle ustanovení § 617 odst. 1) ObchZ je dopravce povinen provést přepravu s odbornou péčí a ve smluvené lhůtě, jinak bez zbytečného odkladu. Odbornou péčí je péče vyžadující kvalifikaci dopravce, vyplývající z jeho odborného zaměření. Jedná se o jednu ze základních povinností dopravce. Úpravu přepravy nákladu nalezneme též v části druhé SPŘ. Ustanovení § 41 odst. 4) SPŘ říká, že přepravní smlouvou se dopravce zavazuje odesílateli, že provede přepravu za dohodnutých podmínek a za podmínek stanovených tímto řádem. Odesílatel se zavazuje dopravci, že splní sjednané a přepravním řádem stanovené podmínky a že zaplatí přepravné. Obě dvě strany smluvního vztahu jsou tedy povinny dodržovat jak smluvní tak také zákonné podmínky přepravy věci, tedy také povinnost náklad zabezpečit a upevnit v souladu se zákonem. Na dopravce poté zákon navíc klade větší nároky na jeho odbornou způsobilost a následně odpovědnost za naložení zásilky.

Ustanovení § 51 SPŘ upravující nakládání a vykládání zásilky v odst. 6) stanovuje, že nakládá-li zásilku odesílatel, je povinen ji naložit podle pokynů dopravce. Dopravce je ale poté odpovědný za to, že zásilka je uložena na vozidle tak, aby neohrozila bezpečnost a plynulost silničního provozu. Nedbá-li odesílatel pokynů dopravce a dojde proto k závadě v naložení, je dopravce oprávněn žádat složení nákladu nebo jeho části anebo jeho úpravu na vozidle. Není-li mu vyhověno, může odmítnout provedení přepravy, popř. obstarat řádné složení a uložení nákladu na účet a nebezpečí odesílatele. Dále se postupuje dle ustanovení § 59 odst. 2) SPŘ. Dle něj nemůže-li dopravce provést sjednanou přepravu nebo nemůže-li ji provést za dohodnutých nebo tímto řádem stanovených podmínek, je povinen oznámit to bez prodlení odesílateli. Jinými slovy toto ustanovení ukládá povinnost v co nejkratší možné době informovat odesílatele o řádném neprovedení nakládky. Odesílatel je pak povinen dodržet smluvní i zákonné podmínky sjednané přepravy, tj. vydat pokyn k zabezpečení a upevnění nákladu dle zákonných podmínek.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že řidič vzhledem ke svým odborným znalostem věděl, že zásilka není upevněna v souladu s právními předpisy, měl právo podat pokyn k řádnému zabezpečení zásilky a expediční pracovníci byli povinni takový pokyn uposlechnout. Pokud expediční pracovníci odmítli řádně provést naložení zásilky, měl tak řidič právo požadovat složení nákladu. Pokud mu toto právo bylo upřeno, radili bychom řidiči jako zaměstnanci dopravce se v rámci co nejsmířlivějšího řešení sporu obrátit například na zaměstnavatele expedičních pracovníků, který je ze své pozice oprávněn udělit svým zaměstnancům pokyn k dodržení právního předpisu. Další variantou je zkontaktovat a informovat zaměstnavatele řidiče, který je povinen požadovat řádné zabezpečení a uložení zásilky, případě provedení přepravy odmítnout. Pokud by tyto pokusy o vyřešení celé situace co nejjednodušší cestou nebyly úspěšné, dopravce (nikoliv však řidič) je ve finální fázi oprávněn nechat náklad složit a uložit na náklady odesílatele. Zde proto jistě nepřichází v úvahu řešit situaci vědomým porušením povinnosti dopravce, který je povinen provést přepravu nákladu v souladu se zákonem a navíc odpovídá za uložení a zabezpečení zásilky na vozidle. Zde zákon nabízí alternativní řešení celé situace v podobě zajištění složení a uložení zásilky na náklady odesílatele. Řidič jako zaměstnanec dopravce a dopravce samotný tak tedy bohužel nevyužili všech zákonem nabízených možností řešení situace.

Řidič v tomto případě vědomě s nedostatečně upevněnou zásilkou vyjel, a tím porušil svou zákonnou povinnost. Podle ustanovení § 5 písm. j) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích je totiž právě řidič povinen mimo jiné zajistit bezpečnou přepravu nákladu. Pojem bezpečné přepravy nákladu detailněji rozvíjí ustanovení § 52 zákona o provozu na pozemních komunikacích, které mimo jiné říká, že náklad musí být na vozidle umístěn tak, aby byla zajištěna stabilita a ovladatelnost vozidla a aby neohrožoval bezpečnost provozu. Mimoto sekundární odpovědnost za řádné zajištění a zabezpečení přepravovaného nákladu pak leží též na dopravci, který by mohl být rovněž v souvislosti s touto záležitostí sankcionován. Řidič se tedy dopustil protiprávního jednání, za které mu byla v souladu se zákonem uložena pokuta. V konkrétním případě jsou tedy vyhlídky na úspěch ve správním řízení jen minimální. Primární porušení zákona druhou smluvní stranou v soukromoprávní oblasti není důvodem pro zproštění řidiče odpovědnosti za přestupek dle veřejného práva.

Pokud je v přepravní smlouvě stanoveno, že přeprava probíhá na území 2 a více států, tj. místo předání a místo předpokládaného dodání zásilky leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden z těchto států byl smluvním státem Dohody, použije se primárně ustanovení Dohody CMR - Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (dále jen „CMR“). Základním přepravním dokumentem je dle úmluvy CMR nákladní list. V nákladním listu mohou být mimo povinných údajů uvedeny jakékoliv údaje, které smluvní strany považují za podstatné, například výhrady dopravce včetně zdůvodnění. Takto zaznamenané výhrady však odesílatele zavazují jen v případě, že je sám v tomto nákladním listu výslovně uznal. K uznání ze strany odesílatele v tomto případě nedošlo. Ani uznání porušení právní povinnosti odesílatele by však nezprošťovalo řidiče odpovědnosti za jeho protiprávní jednání. Výhrady zapsané v nákladním listu a uznané odesílatelem by měly význam pro řešení škody vzniklé na zásilce, jejím obalu apod. Důkazní břemeno o stavu zásilky, jejího obalu, počtu kusů apod. by se přesunulo na odesílatele. Pokud v listu nejsou žádné výhrady uvedeny, platí právní domněnka o dobrém stavu zásilky i obalu a o množství kusů a dalších vlastnostech zásilky shodujících se s údaji v nákladním listu. Dle znění článku 14 výše zmíněné vyhlášky, jestliže plnění přepravní smlouvy podle podmínek stanovených v nákladním listu je nebo se stane ještě před dojitím zásilky na místo jejího dodání z jakéhokoli důvodu nemožným, je dopravce povinen vyžádat si pokyny odesílatele, tedy pokyn k řádnému uložení a zabezpečení zásilky. V souladu s ustanovením článku 16 následně může dopravce ihned složit zásilku na účet odesílatele. Složením zásilky se přeprava považuje za ukončenou.

Otázka obavy řidiče o zaměstnání jistě není příjemná. Zákoník práce však přesně v § 52 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce taxativně vyjmenovává důvody, pro které je možné se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr výpovědí. Odmítnutí pokynu zaměstnavatele, který by vedl k porušení právního předpisu a následnému spáchání protiprávního jednání, se mezi těmito důvody rozhodně nenachází. Neuposlechnutí takového pokynu zaměstnavatele nelze kvalifikovat ani jako porušení povinnosti vyplývající z právního předpisu vztahujícího se k vykonané práci, tedy ani jako méně závažné porušení povinností zaměstnance. Naopak je v zájmu zaměstnavatele a zachování jeho dobrého jména, aby jeho zaměstnanci dodržovali veškeré smluvní i zákonné podmínky v průběhu celé přepravy nákladu.  

Závěrem bychom vše mohli shrnout do konstatování, že za uložení a zabezpečení zásilky dle pokynů dopravce je odpovědný právě dopravce. Neuposlechne-li odesílatel pokynů zaměstnance dopravce, je dopravce oprávněn odmítnout provedení přepravy. V tomto případě tedy ideálně mělo dojít k informování zaměstnavatelů osob účastnících se nakládky a spor mohl být vyřešen. Řidič by jednal v rámci svých pracovních povinností a zprostil by se jednak své odpovědnosti za případné škody způsobené na zásilce, současně by se též vyhnul správnímu řízení. Pokud by zaměstnavatelé k domluvě nedospěli, přeprava by se neuskutečnila. Tím, že řidič vědomě vyjel s nezabezpečeným nákladem, porušil svou povinnost řidiče zajistit bezpečnou přepravu nákladu a za své jednání je odpovědný. Ani zaměstnavatel není oprávněn ukládat svému zaměstnanci pokyny vedoucí k porušení zákonných povinností, a proto nelze se zaměstnancem z tohoto důvodu rozvázat pracovní poměr ani mu vytýkat neplnění pracovních povinností.

                                                                     Zpracovala Mgr. Renata Řeháková