Je to turistika???

Pro ty, kteří si stále myslí,že práce řidiče kamionu je slušně,pro některé i přehnaně zaplacená turistika, mám zde popis jednoho mého pracovního týdne. Profesionálům tímto článkem neřeknu nic nového, sami tyto situace zažívají dnes a denně, ale někteří, neznalí problematiky by si mohli udělat jiný názor, než jaký si přečtou v různých „odborných“ internetových diskuzích.

Pondělí
Pracovní týden začal pro mě v neděli, těsně před půlnocí, mám od pátku naloženou poštu do Švýcarska, zásilka musí být v pondělí dopoledne na místě nedaleko Zürichu. Nemám moc rád tyhle nedělní odjezdy, vstávám v neděli ráno, celý den jsem s rodinou, na nějaké spaní odpoledne není ani pomyšlení a večer musím vyrazit, celou noc jet, v pondělí skládat, popř. někdy i nakládat, no suma sumárum to vychází tak 30 hodin nespat. Ale na to radši nemyslet. Vyrážím tedy o půlnoci, před hranicemi tankuji „doplna“ a pokračuji dál. Za 4.5 hodiny jízdy dojíždím asi 60km před Stuttgart, musím udělat povinnou 45 minutovou přestávku, parkoviště jsou ještě obsazená, tak sjíždím z dálnice do průmyslové zóny, nařizuji budíka a jdu si lehnout. Bohužel únava se na mě podepsala, zvonění budíka neslyším, tak vstávám po necelých 3 hodinách. No nic, startuji a vyrážím, naštěstí okolo Stuttgartu ještě nezačala dopravní špička se spoustou kolon, tak se mi podaří docela v pohodě projet. Na švýcarské hranice přijíždím okolo 10.30 hod., běžím s papírama na spedici a tam mě hned schladí, že papíry pro celníky budou připravovat minimálně do 13 hodin, dřív ani omylem. Tak se jdu najíst a ještě na chvilku natáhnout, v jednu jdu pro papíry, na které ještě skoro 20 minut čekám, do toho volá dispečer, jestli po nakládce budu moct ještě někam jet, kolik mi na to zbude času, na to mu říkám, že budu rád, když stihnu složit, tak další práci at‘ plánuje až na úterý. Obíhám celníky, což mi zabere tak 10 minut, přeběhne mi mráz po zádech, když si vzpomenu, jak čeští celníci trvali i 12 hodin a vyjíždím na vykládku. Mám to tam z hranic necelou hodinku jízdy, naštěstí má švýcarská pošta mnoho ramp, tak není třeba čekat, během 20 minut mám složeno a zbývá mi 15 minut na to, abych se někam zaparkoval a začal dělat povinnou denní přestávku. Místo nacházím na druhé straně dálnice u koňského závodiště, mám za sebou od půlnoci 15ti hodinovou šichtu, z toho 9 hod jízdy a 600km, sotva koukám, a přesto že je odpoledne, kolem mě jezdí auta a je docela rušno, tak upadám do spánku tak rychle, že i Šípková Růženka by mi záviděla.

Úterý
Probouzím se v úterý před 7 hodinou, pomalu zjišt’uji co, kde, proč a jak, na telefonu SMS od dispečera s nakládkou v Německu s tím, že tam mam být hned ráno. Zadávám trasu a vyhazuje mi to okolo 2.5 hod jízdy, vzhledem k tomu, že jsem v pondělí usnul dřív než ta sms dorazila, ani jsem si nenařídil budíka, takže je mi jasný, že na nakládce nebudu k snídani, ale až tak na svačinu. Po příjezdu na nakládku mě zavádí pod jeřáb, nakládám nějaké konstrukce do haly pro Škodovku v M. Boleslavi. Takže shrnout střechu, odplachtovat bok a začíná dvouhodinový rituál nakládky, kdy asi stopadesátkrát vylezete na návěs a zase z něj seskočíte, kdy jeřábníci budou několikrát vše přeskládávat, aby se do návěsu vešlo, co se tam vejít má, kdy musíte vymyslet, jak vše připevnit aby se to nehnulo a nepoškodilo, aby to vyhovělo při případné kontrole na silnici, kdy musíte ohlídat, aby vycházela váha jak celková, tak na jednotlivé nápravy a při tom všem vám za zády stojí zástupce z VW, který vše zapisuje, hlídá a fotí. Ale alespoň do toho nemluví. Odjíždím po obědě, cesta mi ubíhá dobře, bez zdržení, a jelikož mi vychází dojet ve stanoveném čase kousek od mého bydliště, zajíždím udělat přestávku domů. Dneska to mám sfouknutý za 13 hodin práce, mám 9 hodin odjeto a zhruba 580km.

Středa
Ráno budíček před pátou, doma ještě všichni spí a já startuji směr Mladá Boleslav, mám tam být na 8 hod, tak to bude tak akorát. Prahu ještě docela obstojně projíždím, takže pár minut po 8 hodině se hlásím na bráně v M. Boleslavi. Jelikož nevezu díly do výroby aut, ale něco na stavbu nové linky, tak chvíli trvá, než zjistíme, kdo je ten správný člověk, co o tom něco ví a má to na starosti. Následně mě zavádí do jedné boční uličky se zákazem vjezdu nákladních aut a výškou podjezdu 3.9m, tak tak se se svojí čtyřmetrovou výškou protahuju a už stojím u vrat, kam se bude vše skládat. Zůstávám stát na silnici, otevírám bok,  přichází parta rakouských montérů co mají stavbu na starost a začíná vykládka. I když stojím v poměrně zapadlé uličce mezi halami, panuje zde čilý provoz, na žádost mistra o uzavření této „důležité“ ulice po dobu vykládky, bylo sděleno, že se musí včas podat žádost a musí se to schvalovat spoustou lidí (úřední šiml neřehtá jen ve státní správě), takže to vypadá tak, že z obou stran se tlačí manažeři se svými superby, dodávky s montéry a do toho ještěrka vykládájící kusy konstrukce. No chaos, jak někde v Indii, nikdo nemůže vteřinku počkat, troubení, rozčilování, objíždění couvající ještěrky za každou cenu, rakouští montéři jen kroutí hlavami a my Češi jen ukazujeme naší nedisciplinovanost, bezohlednost, aroganci a pocit vlastní důležitosti. A tohle všechno trvá skoro 4 hodiny, dokud poslední nosník není sundán a odvezen do haly. Zavírám bok,vyjíždím ze Škodovky a vyrážím směr Česká Lípa, kde mám nakládat autobaterie k německému Karlsruhe. Jsem docela v klidu, všechno vychází až do okamžiku, kdy volá dispečer a oznamuje mi, že druhý den musím být na vykládce do 10 hodin jinak bude problém. Rázem se klid vytrácí, nastupuje stres, na této nakládce jsem nikdy nebyl, tak nevím, jak jim to tam jde, no paráda. Přijíždím na místo, jdu se nahlásit a čekám, mezitím počítám trasu na vykládku a vychází mi, že abych stihnul daný termín, musím nejpozději v 15 hodin odjíždět naložený, a ted‘ je půl druhé a dvůr plný kamionů. No nevím jakým zázrakem se to stalo, ale ve čtvrt na čtyři dostávám papíry a odjíždím naložen, jediná skvrnka na tom všem bylo, že jakmile jsem začal nakládat spustil se celkem slušný liják, takže jsem po půl hodině nakládky vypadal jako vodník. Ale nevadí, čas je sice na hraně, ale ne za ní, tak rychle upalovat, směr Mělník, Slaný, po R10 na D5 a dál na Rozvadov, bohužel náklad 25 tun autobaterií není nic, s čím by se dalo závodit. Ve 20 hod zastavuju asi 60km před Nürnbergem v malé průmyslové zóně vedle dálnice a jdu do hajan. Dneska 15 hodin šichta, 8,5 hodin jízda a 575km.

Čtvrtek
Budíček opět před pátou, v 5 vyrážím, počítám trasu, budu to mít s chlupem dojet ve stanoveném termínu na vykládku, nesmím se nikde nic zaseknout, což je v případě Německa spíše sázka do loterie, jelikož tamní řidič dokáží utvořit dlouhé kolony i ze vcelku banálního důvodu. Dalším problémem je denní zákaz předjíždění pro kamiony na některých dálnicích a zrovna tam kde jedu tento zákaz platí na více než 200km trasy. A když vepředu jede nějaký slabší stroj nebo naschválista 70km/h, tak jen s hrůzou sledujete, jak vám utíká čas, ale ne kilometry. Ale štěstí mi přálo a v půl desáté vjíždím do dvora spedice, kde se skládá a můžu nahlásit „úkol splněn!“. Vykládka trvá zhruba hodinu, po vykládce vyrážím k Heilbronnu, kde nakládáme pro DHL takzvané „sběráky“ do Čech. Nevýhodou těchto nakládek je, že čekáte než jim ta malá kurýrní auta dovezou vše co je třeba odeslat, ta se musí vyložit, zboží roztřídit na hromádky dle jednotlivých států a pak naložit do kamionů, takže nakládka bývá hotová až někdy po 22 hodině. Takže přijedete po obědě na depo, postavíte se mezi ostatní kamiony na rampu a začnete dělat bezpečnostní přestávku, protože v noci musíte vyrazit, aby dopoledne stál kamion na depu DHL v jiném státě. Je super dělat přestávku přes den, na dvoře kde jezdí mraky aut, náklad’áků, ještěrek, kde svítí celé odpoledne slunce přímo na kabinu, takže uvnitř je tak 45°C, pokud si otevřete okna, tak neusnete kvůli hluku, pokud je zavřete tak musíte mít v létě nastartováno, aby běžela klimatizace, a když už se vám za celé odpoledne podaří na chvíli usnout, tak vás probudí ještěrka, která začne jezdit v návěsu při nakládce, houpání, nárazy, hluk. Vždycky se musím smát, jak odborníci doporučují co je pro zdravý spánek důležité.

Pátek
A je tady pátek, okolo 2 hodiny ranní a já vyrážím dostatečně „odpočatý“ směr CZ a Praha. Počítám cestu, měl bych na první vykládce být po 7 hodině, což je tak akorát a počítal jsem dobře, do Ďáblic přijíždím v 7,15 hod.. Po vykládce vyrážím přes Prahu do Modletic, kde je druhá vykládka, kupodivu Prahou projíždím docela slušně, no radost mi kazí počet kamionů čekajících na vykládku přede mnou. No co se dá dělat, snad to půjde. Trochu mě znejist’uje, že je dopoledne a nevím co dál, čas ubíhá, chtěl bych dojet až domů a díky prázdninovým zákazům jízdy to musím stihnout do 17 hodiny. Po 3 hodinách čekání jdu na rampu, vykládka jde docela rychle a mě zbývá ještě jedna paleta kousek za Prahu. Odjíždím a v tom telefon od dispečera. Po vykládce poslední palety vyrazit směr N.Bydžov, tam naložit do Č. Budějovic a v pondělí na firmě servis návěsu. V jediné sekundě se mi hroutí plán pátečního dojezdu domů, říkám dispečerovi, že tak, tak dojedu na nakládku a tam že budu muset dělat přestávku, a že i když jí udělám a dojel bych v sobotu na firmu, že nemám jak se dostat domů, jelikož bydlím na plzeňsku a běžně mám přepravy tzv. „přes barák“ a parkuji doma. On, že bohužel to jinak nejde, tak ať nechám někde auto u Prahy a seženu si odvoz domů. Tak zase stres jak to vymyslím, koho seženu apod, mezitím skládám poslední paletu a vyrážím daným směrem, času už mi moc nezbývá, tak honím každou minutu. Najednou opět tel. z firmy a prý „stůj, čekej, možná bude změna, čau!“ Tak čekám, minuty letí jak utržený vagon, hypnotizuji telefon kdy zazvoní, pořád nic, do toho telefon z domova, kdy že přijedu domů, tak říkám asi napřesrok, přemýšlím jestli by měl turista být v takovém stresu jako ted‘ já, a že zlatý ježdění osobákem nebo dodávkou, kde není tachograf a každý může jezdit dle libosti kolik hodin chce. Nakonec v půl 1 příkaz okamžitě a střelhbitě se přemístit do Příbrami, kde pracujou do půl třetí a musím do tý doby stihnout naložit nějaký stroj k holandským hranicím. V tu ránu je svět zase o něco veselejší, jelikož mi v hlavě spíná, že z Příbrami na Holandsko to mám přes barák, takže autem domů dojedu, jen nevím jak a kdy. Po cestě asi 20 telefonů typu „kde jsi, kdy tam budeš, jak dlouho ti to bude trvat a proč ti to tak trvá, oni na tebe čekají“, naštěstí na firmě byli docela v pohodě, naloženo za necelou hodinku a můžu pálit směr Rožmitál a dál na Plzeň. Domů přijíždím v půl šesté, tedy půl hodiny v zákazu, mám za sebou 15.5 hodinovou směnu, 9 hod odřízeno, 682km a překračuji moji povolenou pracovní dobu o 20 minut. Dalších 28 dní (ve kterých můžu být kontrolován a sankcionován) se budu modlit, abych při kontrole nenarazil na byrokrata, striktně vyžadujícího dodržování přestávek a nechápajícího, že 20 minut od domova nebudu stát dalších 9 hodin, abych poté dojel domů.
                                             Váš Hroch.R420.