Dneska si vyzpovídáme osobu, která jezdí stejně jako my, ovšem za jiným účelem.

Zeptám se nejprve, co jsi se vyučil,vystudoval a jaký je tvůj vztah k motorismu?

Já jsem původním vzděláním kuchař. Několik let jsem se po ukončení základní vojenské služby této profesi věnoval. Pak jsem prošel několika různými obchodními činnostmi, kde jsem se naučil komunikovat s lidmi. Motorismus je pro mě sice nové odvětví, ale auta jsem měl rád už jako malý kluk.

 Co tě vedlo k současnému zaměstnavateli?

Mé předchozí činnosti z velké části spočívali v cestování a s tím spojeným řízením. Denně jsem na cestách potkával mnoho dopravních nehod. Bylo mi tak jasné, že jako na všem jiném, na tomhle někdo musí jistě slušně vydělávat.

Vzhledem k tomu, že v mé profesi platy spíše klesali, tak se snažím vydělávat peníze jinak. Inspiraci jsem měl v kamarádovi, který jezdí již delší dobu a zvládá tak uživit vlastní rodinu. Jsem zvyklý pracovat za provize, tak jsem rychle pochopil, že provize od servisů a půjčoven vozidel, mi jistě zajistí slušnou výplatu. Konec konců dopravní nehody byly, jsou a budou.

Náplní práce je zhruba co? Neboli, co vše obsahuje tvůj pracovní den?

Média a pojišťovny nás rády nazývají „lovci lebek“. Rád bych tuto skutečnost v tomto rozhovoru vyvrátil. Od rána sedím v autě a projíždím svůj rajón, který mi náš dispečink přidělil. Bedlivě sleduji provoz a aktivně vyhledávám případné dopravní nehody. Mnoho dopravních nehod najdu dříve, než se o nich dozví třeba PČR. Tím pochopitelně šetřím jejich čas, aby zbytečně nechyběli tam, kde jsou skutečně potřeba. Během toho poslouchám vysílačku a s ní také radím ostatním řidičům kudy jet.

K jakým událostem jezdíte jako asistenční služba? Jezdíte jen k osobním vozidlům, nebo vaše služby jsou pro všechny účastníky provozu?

To je dobrá otázka. Soustředíme se na dopravní nehody motorových vozidel. Velice rozdílný postoj mají jednotlivé asistenční služby k poruchám. Za sebe mohu říci, že se snažím pomoci všem, pokud je to v mých silách. Pokud vidím ženu, rád ji pomohu vyměnit kolo. Avšak zdarma měnit kolo někomu jen proto, že má na sobě čistý oblek, mi přijde zbytečné. Musíme si všichni uvědomit, že se jedná o službu a za služby se platí. Naše firma se soustředí na dopravní nehody proto, protože pak vše platí pojišťovna viníka. Existují bohužel i „hyeny“, které si za tuto službu nechají platit od účastníků dopravní nehody. Od toho bych se rád distancoval. Žijeme ve 21.století, tak se domnívám, že by se o lidi, kteří si prožijí dopravní nehodu měl někdo postarat.

Jakým způsobem se dozvídáte o událostech a jak zhruba dlouho trvá Váš dojezd na místo události?

Rád bych se vyvaroval komentáře nezákonných praktik, jak někteří získávají informace pomocí úplatků.

Bavme se o solidním jednání. Většina dopravních nehod se objeví na internetu do několika minut od této události. Další velice dobrou pomůckou je předtím zmíněná vysílačka, kde „mobiláci“ (vozidla vybavená tímto zařízením) hlásí ostatním, když nějakou nehodu vidí. Často jsou dokonce očitým svědkem. Pochopitelně díky tomu, že jsem skoro pořád v pohybu, hodně nehod si najdu sám tím, že projíždím riziková místa. Mám i spoustu přátel, kteří mi zavolají, když někde potkají nějakou dopravní nehodu. Samozřejmě také náš dispečink, kde pracovník nonstop monitoruje kamery a internet.

Co se týče dojezdu, máme rozdělené rajóny. Tím se naše dojezdy zkracují na minimální čas. Základní prací dispečera je i to, nasměřovat nás tam, kde se třeba tvoří kolona, abychom mohli v případě nějakého toho „šťouchance“ ihned zasáhnout.

Jistě už čekáš na otázku ohledně nájezdů lovců nehod. A ani já se nemohu nezeptat, protože agresivita některých je za hranicí všeho, stejně jako vynucování si přednosti v jízdě.

Tak to vezměme trochu popořadě.

Opět připomínám, že žijeme ve 21.století. Nehodu by měl vždy řešit někdo nezúčastněný. PČR je ve většině případů zbytečná. Jsou situace, kde je její účast nezbytná a čeká se na ní dlouhé hodiny jen proto, že řeší někde odřený nárazník. Pokud je viditelná škoda do sto tisíc na každém vozidle zvlášť, nedojde ke zranění či poškození třetí osoby, není nutné PČR vůbec volat. Samozřejmě to lze bez nich řešit pouze tehdy, že viník přizná svojí chybu. Třetí osobou se však myslí svodidla, dopravní značení, nebo majetek někoho, kdo není přítomný na místě dopravní nehody. Firemní auto řízené zaměstnancem neznamená poškození třetí osoby. Řidič asistenční služby by měl umět situaci posoudit stejně, jako dopravní policista.

Ty „nájezdy“ snadno vysvětlím. Existuje několik firem, které provozují asistenční činnost pro motoristy. Mají obdobné informace. Pokud tedy někde vznikne dopravní nehoda, vydají se k ní. Už v první otázce jsem řekl, že je to samozřejmě „kšeft“, takže se tam každý snaží dojet jako první. Platí nepsané pravidlo, kdo je na místě první ten to řeší. Ostatní se mu do toho nepletou. To však neznamená, že si účastníci nemohou přivolat buď známého, kdo také jezdí u některé asistenční služby, nebo dokonce si mohou sami mávnout na nějakou, co kolem projíždí, pokud se jim nezdá ten první dostatečně důvěryhodný.

Pokud jde o vynucování přednosti, je to dlouho táhnoucí se spor. I oranžové majáky mají jisté výsady a samozřejmě povinnosti. Při užití zvláštní výstražné světelné a zvukové signalizace se opravdu smí ignorovat vodorovné a svislé dopravní značení a řidiči jsou povinni takovému to vozidlu umožnit průjezd. Tady ale nejde o „právo přednosti v jízdě“. Myslím si, že každý slušný řidič by měl uhnout, pokud jedou nějaké majáky. Barva není rozhodující. Jde o slušnost. Někteří slušní jsou a jiní nás dokonce záměrně a dost nebezpečně vybržďují. Jedeme zasahovat tam, kde se něco stalo. Mnozí z nás máme záchranářské zkoušky. Já už měl tu čest zachraňovat lidský život. Záchranka přijela asi osm minut po mně. Řidiči by si měli uvědomit to, že čím dříve se tam dostaneme, tím dříve i oni budou mít volnou cestu. Protože pokud nehoda tvoří překážku v provozu, tak ji označíme, nafotíme a co nejrychleji odstavíme stranou. Takže to vlastně děláme i pro ostatní účastníky silničního provozu.

Dobře tedy, Dojedete na místo události a tam to probíhá jak?

Jak u koho. Popíšu Vám to, jak to probíhá, když přijedu na místo já.

Nejprve obejdu všechny účastníky a zkontroluji, zda není někdo zraněný. Pokud ano, ihned začnu s ošetřováním. Pak se jdu v druhém kole představit. Svolám si všechny řidiče dohromady a zeptám se jednotlivě každého z nich, co se stalo. Dále se zajímám, zda někdo z nich volal policii. Když mám tyto informace, jdeme se podívat na způsobené škody.

Když usoudím, že PČR je na místě zbytečná, poučím o tom všechny účastníky dopravní nehody. Vysvětlím jim také to, že já nerozdávám pokuty, ale pomáhám a chráním. Když souhlasí s vyřešením na místě, tak začnu sepisovat záznam o dopravní nehodě. Během toho jim vysvětluji jaké má kdo práva a povinnosti.

U poškozeného je to jasné. Ten má nárok na opravu svého vozidla z povinného ručení viníka a na náhradní vozidlo po dobu opravy. Tohle vše jsem pro poškozeného schopný zajistit ihned. Zdůrazním to, že to bude vždy bezplatně. Pokud je viníkem zahraniční vozidlo, mohu všem jen doporučit, aby mých služeb využili. Umíme velice efektivně pracovat v těchto případech. Pro samotného člověka je vyřizování a hlášení zbytečná a zdlouhavá práce, kterou mu nikdo nezaplatí. Ten čas strávený při vyřizování všech potřebných náležitostí je promarněný čas. My se tím živíme, tak vše zvládneme mnohem lépe a rychleji. Dále se musím také vyjádřit k tomu, že i samotné plnění od pojišťoven je mnohem vyšší přes asistenční služby. Pojišťovna chce pochopitelně vyplatit co nejméně, proto radí běžným lidem, aby našich služeb nevyužívali. Dokonce investují prostředky na to, aby asistenční služby zdiskreditovali před veřejností. Tvrdí, že my okrádáme klienty. Pravdou ale je, žeprávě ony pojišťovny se snaží okrádat své klienty, při plnění pojistných událostí, jak jen mohou. Určitě by stálo za otázku, proč na zelené kartě má každý napsáno asistenční služba a telefon. Pokud tam zavoláte, nabídnou vám sice odtah do nejbližšího autorizovaného servisu, dle tovární značky vašeho vozidla, bez ohledu na okolnosti. Žádná pojišťovna vám ale nepošle nikoho na místo dopravní nehody, aby vám pomohl vše sepsat a zadokumentovat. Pak vás odtáhnou do autorizovaného servisu, kde vás nakonec nechají zaplatit amortizaci, jelikož podle nich máte už bohužel starší vozidlo (to znamení více než 4 roky stáří, nebo více než sto tisíc km najeto). Tomu tedy říkají asistence. Když si lidé řeší pojistnou událost sami, pojišťovna jim vyplatí nejmenší možné plnění. Pokud se s ní pak nesoudí, nikdy nedostanou tolik, kolik jim náleží. Poctivá asistenční služba spočívá v tom, že z pojišťovny dostaneme maximální plnění. Dokonce vše uděláme tak, aby klient neplatil amortizaci, pokud má starší vozidlo. Takže klient má náhradní vozidlo a jeho poškozené mu opravíme do původního stavu. My jsme živi z toho rozdílu, který je mezi minimálním a maximálním plněním. V neposlední řadě klientovi ušetříme jeho čas, který by musel věnovat administrativě a samotné likvidaci pojistné události.

Pokud má viník havarijní pojištění, tak je to obdobné. Může využít našich služeb stejně jako poškozený. Jen nemá nárok na náhradní vozidlo. Ačkoliv realizoval jsem již mnoho oprav z havarijního pojištění a často se i nějaké vozidlo našlo, aby klient nemusel chodit pěšky.

Takže abych to shrnul. Pokud mají všichni účastníci dopravní nehody v pořádku veškerá pojištění, mohou se pohodlně usadit v mém vytopeném či klimatizovaném autě, kde vše vypíšu a udělám za ně. Zajistím jim náhradní vozidla, aby mohli pokračovat dále v cestě, kam měli namířeno. Vyřídím veškeré administrativní náležitosti a hlavně jim opravím vozidla tak, že ani nepoznají, že kdy bourali.

Všiml sem si, že postáváte na určitých rizikových místech. Je to asi logické, nicméně když se tedy dostanete k nějaké nehodě jako první, jste schopni a školeni k poskytnutí první pomoci?

Jak jsem říkal, i dispečink nás přesouvá na riziková místa, kde hlídáme situaci. Tady je to velice individuální. Já si myslím, že bychom všichni měli mít záchranářské kurzy, ale skutečnost je opravdu jiná. Někdo umí, jiný omdlívá, když vidí krev.

Jak jsou vybaveny vaše vozy? Máte například větší lékárny, případně nějaké nářadí?

Většina vozidel má základní vybavení. Vše další záleží na tom, co si řidič ve svém vozidle vozí. Dokonce ani PČR nemá žádné lepší vybavení. Pokud je někdo z nás automechanik, bude mít jistě více nářadí a bude vědět, jak ho použít.

Co by jsi poradil řidičům ohledně jejich chování při nějaké události? Máte např. nějaké desatero nebo tak něco?

Desatero asi ne, ale přeci jen bych pár věcí doporučil.

Jezděte opatrně.

Pokud už k nějaké nehodě dojde, nebuďte na sebe zlý. Je to jen nehoda.

Kolemjedoucí chci požádat, aby se okolo dopravní nehody pohybovali se zvýšenou opatrností, ale to neznamená, že na to budou koukat a tím tvořit nekonečné kolony.

Nechte si poradit od profesionála. Pravé asistenční auto poznáte od podvodníka na první pohled. Pokud ne, tak to jistě poznáte během několika jeho vět.

Proboha, když vidíte jet vozidlo se zapnutým majákem, dejte mu přednost v jízdě. Vám to nijak neublíží, ale tomu, ke komu jede, to hodně může pomoci. Třeba jednou přijedu na pomoc i vám. Myslete na to, že dopravní nehodu nemusíte zavinit, a přesto budete jejím účastníkem. Pak na vlastní kůži poznáte, že když vám někdo pomůže a nebude za to chtít ani korunu, má více než „právo přednosti v jízdě“.

Vozový park máte unifikovaný nebo je to tzv.kus od kusu?

My jsme profesionálové. Takže auta jsou reflexní, vybavená výstražnými prvky. Poznáte nás na první pohled i ve zpětném zrcátku. Žluté auto s červeným podélným pruhem se nedá přehlédnout. Také náš slogan „první pomoc motoristům“ je všeříkající.

Máš vyjma tvé práce taky čas na svoje koníčky nebo záliby?

Ale ano. Sice trávím v autě opravdu hodně času, ale chvilku pro sebe si udělat také umím. Velkou výhodou je, že pokud potřebuji volno, tak mi to vedení firmy umožní.

Díky za rozhovor

Já také. Jsem rád, že se konečně někdo zeptal i té druhé strany, kterou se snaží někteří bůhví proč pomlouvat.

Rozhovor vedl Martin Kareš