Kdyby se v odvětví mezinárodní silniční dopravy mělo volit slovo roku, tak by to za rok 2013 bylo určitě slovo kabotáž. Zajímavé je, že když se o tom bavím s kolegy - řidiči, tak v prvním okamžiku málo kdo ví, co to slovo znamená. Když ale zmíním, že se jedná o vnitrostátní přepravu pro cizí potřebu prováděné zahraničními firmami v hostitelském státě, tak většina řidičů o tom už něco ví. Ale málo. V minulosti se málo mluvilo o pravidlech, zákonech a předpisech týkajících se této problematiky. V důsledku evropské politiky, prosazující liberalizaci transportního trhu, se slovo kabotáž objevuje čím dál častěji. Nevím, jestli se liberalizace vyvíjí tím směrem, jak si evropská politika představuje, v každém případě to vede k bouřlivým reakcím různých řidičských organizací, odborů a volných sdružení v západní Evropě. Západoevropské firmy a řidiči mají strach o svojí existenci a poukazují na nedodržování platných zákonů pomocí protestních akcí a demonstrací. Intensivně se diskutuje v sociálních sítích i na parkovištích a důsledkem je i zvýšená činnost tímto směrem kontrolních orgánů. I když si spousta kolegů myslí, že nás kabotáž nemusí zajímat, že je to problém firmy, může být finančně postižen za nedodržení určitých formalit i řidič. Proto by se měl každý řidič ve vlastním zájmu informovat, za jakých podmínek lze provádět vnitrostátní přepravy v zahraničí.

Základní pravidla pro kabotáž jsou dána evropským předpisem č. 1072/2009. Zjednodušeně je důležité vědět, že po exportní přepravě smí následovat max. 3 vnitrostátní přepravy, k poslední vykládce v rámci kabotáže musí v hostitelském státě dojít do 7 dnů od poslední vykládky exportní přepravy. V případě přeprav ve více jednotlivých členských státech se ale situace komplikuje a je povolená pouze 1 vnitrostátní přeprava pro daný stát a to v termínu 3 dnů. Tento předpis ale není tak jednoduchý, jak se zdá, platí jiná pravidla pro kombinovanou přepravu, pro poštovní branži atd. Pro řidiče je důležité vědět, že musí mít ke každé přepravě dokumentaci. Předpis 1072/2009 stanovuje přesně údaje, které musí tato dokumentace obsahovat. Jsou to:

a) jméno, adresa a podpis odesílatele;
b) jméno, adresa a podpis podnikatele v silniční nákladní dopravě;
c) jméno a adresa příjemce; po dodání nákladu i jeho podpis a datum dodání;
d) místo a datum přejímky nákladu a místo určené pro dodání;
e) běžný popis nákladu a způsobu balení, v případě nebezpeč¬ných věcí
pak jejich všeobecně známý popis, jakož i počet
balení a jejich zvláštní označení a čísla;
f) hrubá hmotnost nákladu nebo jiné vyjádření jeho množství;
g) registrační značka (poznávací značka) motorového vozidla a návěsu

Zajímavé je, že oproti českým zvyklostem nejsou vyžadována razítka. Jako potvrzení o převzetí a vydání zboží je směrodatný podpis zodpovědné osoby. Tímto jsme došli k problému národních zákonů. Každý členský stát Evropské Unie má možnost převzít evropské zákony do národního práva. Pomocí národních zákonů můžou být stanoveny ještě další podmínky. Německo např. to učinilo předpisem GüKGrKabotageV. Dále podle zákona GüKG je nutné uzavřít pojištění na škody ve výši min. 600 000 EUR. Doklad o tomto pojištění musí mít řidič ve vozidle a na vyžádání kontrolního orgánu musí být předložen. Podle německého úřadu BAG, který dodal na dotazy Sdružení řidičů CZ informace, můžou být při chybějící dokumentaci k přepravám a při jízdách bez eurolicence pokutováni jak firma, tak i řidič a to až do výše 2 000 EUR. Z toho je zřejmé, že je opravdu nutné se informovat, jaké národní zákony ohledně kabotáže platí v jednotlivých členských státech.

Vycházím z toho, že českým přepravcům dodává dostatečné informace Česmad, řidiči mají možnost si vyměňovat informace a zkušenosti pomocí Sdružení řidičů CZ. Jde nám o dobré jméno českého řidiče.