Řidičem na stavbě silnic

Jak jsi se dostal k povolání řidiče?

   Řidičem jsem chtěl být již od mala, jak říká moje matka, „s volantem v ruce jsem se již narodil”. Vyučil jsem se automechanikem a praxi jsem měl na nákladních vozidlech a stavebních strojích v bývalé SSŽ, dnes již Eurovia. I když jsem po škole pracoval chvilku v lese na vyvážecí soupravě, potom v továrně na výrobu plastových dílů na auta, a až po roce jsem se díky známému dostal konečně za volant. Zde jsem jezdil půl roku a potom jsem nastoupil zpět k Eurovii na stavbu silnic a dálnic.

Kde všude si jezdil a s čím?

   Začátky byli na Renault Midlum, s kterým jsem jezdil jen po vnitru.

U Eurovie jsem dostal Mercedes Axor, cisternu na vodu s předním koštětem na čištění silnic, jinak řečeno kropička. S ní jsem jezdil u Opatovic nad Labem na stavbě R35. Potom jsme byli 2 roky na Slovensku na stavbě R1 Nitra – Zlaté Moravce. Zaměstnavatel mě po té nechal udělat strojnický průkaz na silniční válce a čelní nakladače. A začal jsem pracovat i na čelním nakladači Volvo L120F, Caterpillar 938G, válce Hamm. Vyzkoušel jsem si i kolové a pásové bagry Volvo či Komatsu. Největší stroj, s kterým jsem si to vyzkoušel byl dozer Caterpillar D9R, který váží kolem 50 tun, z něj jsem měl opravdu veliký respekt.

   Dnes jezdím s tandemovou soupravou Mercedes Actros a nejčastěji vedou moje cesty do Německa.

Jak je to s pracovní dobou u stavební firmy a jak těžké je se tam vejít do povolených hodin?

     Pracovní doba byla nepravidelná, záleželo na tom, jaký byl měsíc a hlavně podle počasí. Práce na stavbě totiž není celoroční. Někdy jsme pracovali 8 měsíců v roce, jindy zase 11. Ze začátku sezony 8 hodin denně, v létě i 12 hodin a na podzim zase jen 8 hodin. Jeden týden se pracovalo 5 dní, druhý týden 6 dní, nahradila se pauza a takhle pořád dokola. Bylo to kvůli přesčasovým hodinám a hlavně se striktně dodržovalo nařízení EU 561.

S povolenýma hodinama řízení zde nebyl problém. I když třeba kluci jezdili do lomu, kde byli 12 hodin v práci, tak denně měli kolem 6 až 8 hodin řízení. V lomu se čekalo na naložení, na vykládce zase na rozhrnutí či urovnání terénu. Další týden se jezdilo pod bagrem na krátko při svahování či odvozu hlíny, takže jsme se do toho krásně vešli.

Po skončení prací se všechna auta a stroje musela stáhnout na firmu a začalo se pracovat na údržbě a opravách, aby bylo vše připraveno na další sezonu.

Měl jsi už někdy nějakou nehodu?

   Na stavbě jsem měl nehodu s motorkářem na silnici, co vedla podél stavby. Jel jsem pro vodu s kropičkou, přede mnou začal prudce brzdit osobák, já šel taky na brzdy, podívám se do zrcátek, co se děje za mnou a vidím, jak se motorkář zastavil o hranu mého nárazníku. Přeletěl přes řidítka do druhého pruhu přímo na hlavu a zůstal ležet. Zastavil jsem, běžel jsem k němu a on se ani nepohnul, v tu chvíli jsem si myslel že je mrtev, ale naštěstí začal po chvilce mluvit a mě se ulevilo. Nakonec byl jenom pohmožděný a měl otřes mozku, toto vím od policie, která mi pak volala. Toto bych už nikdy nechtěl zažít, bylo to opravdu nepříjemné.

Nejde se také nezeptat na pány kolegy za volantem. Jaké jsou tady tvoje zkušenosti?

     Kolegové na MKD a na stavbě je něco úplně jiného. Na stavbě jsme bydleli po penzionech, 2 až 3 lidi na pokoji. Hodně jsme si pomáhali, bavili se o všem možném, kdo má jaké problémy doma a tak. Dělali se společné večeře. Samozřejmě, že se to neobešlo bez ponorkové nemoci, tak jsme si to vyříkali a druhý den už bylo zase vše v pořádku. Tam nešlo aby se jeden s druhým nebavil, každý den jsme se potkávali v práci, na penzionu, řidič potřeboval pomoc od strojníka bagru a naopak.

   Na MKD je to úplně něco jiného, na parkovišti hodně kolegů zůstává v autě celý víkend A když za některýma člověk přijde si popovídat, tak jsou ještě naštvaní že je otravujete. Na toto jsem si musel zvyknout a přizpůsobit se tomu. Ovšem nechci všechny kolegy házet do jednoho pytle, s někým se dá v pohodě promluvit a zažít i ta trocha srandy na parkovišti.

Média obecně prezentují řidiče kamionů jako to nejhorší, co se na silnici pohybuje, jak to vidíš ty?

     Toto téma je dosti těžké. Jsou mezi námi kolegové, kteří se opravdu chovají hrozně a kvůli tomu nás média házejí do jednoho pytle. Ovšem nikdo nejsme dokonalý, i já jsem udělal pár chyb na silnici. Ale například média už neukazují řidiče osobních vozidel, kteří nepřemýšlí, že naše vozidla váží 40 tun a nedokážeme zabrzdit na místě jako osobní auta, že kvůli tomu jedeme pomaleji do kopce, zatáček, do kterých si musíme i více najíždět kvůli naší délce atd….

   Stačilo by, kdyby se podívali na internetu na nějaká videa, kde se srovnává brzdění osobních a nákladních vozidel a trochu se nad tím zamysleli. V televizi řeknou, že ten den mělo například nehodu 20 kamionů, ale že mělo nehodu 50 osobních vozidel, to už neřeknou, to není tak zajímavé.

Kvalita silnic je často omílaná věc, jak se na to díváš ty?

     Každá věc má svou životnost, a musí se o ní správně starat. U nás je třeba hodně řidičů nespokojena, když stojí v koloně u oprav silnic. V jiných zemích taky stojí u toho samého a tolik neremcají. Já teďka hodně jezdim do Německa a tady jsou opravy na skoro každé dálnici. Nyní nám začínají opravy D1 a to bude na dlouho. Ale udělat se to musí, však se neopravovala od doby, kdy se postavila.

   Můj názor je takový, že se to udělat musí, je lepší poskakovat v koloně než jezdit po té rozbité silnici a chytat věci, které mi padají z palubky.

Jsou nějaké věci v této profesi, které tě omezují, nebo ti vysloveně vadí?

     Omezení při tomto povolání je hlavně málo stráveného času doma. Nemáte čas na své koníčky, kamarády, přítelkyně či rodiny. Když jste jenom o víkendu doma, tak se toho moc stihnout nedá. Já rodinu zatím nemám, ale přítelkyně je tolerantní a to je dobře. Když se domů vrátím v sobotu odpoledne a odjíždím v pondělí ráno, tak se toho moc nestihne. Jinak moje práce je i mým koníčkem. Několikrát jsem již slyšel od jiných řidičů, že je to nebaví a dělají to pouze pro peníze.

                                                                   Rozhovor vedl Martin Kareš