David Fejgl, vládce internetového diskusního fora Truck forum.cz, motorista tak trochu jinak, než je v našich rozhovorech zvykem.
Davide, začnu jako s každým a tedy kdy jsi se prvně ocitl za volantem a s čím to bylo?
Premiéru jsem měl v 16ti letech za volantem bratrancova služebního Formana Plus, na cestičkách okolo vodního díla Gabčíkovo na Slovensku. Tam hned padla i má první oběť a to nejspíš nemocný racek, který nestihl uletět. Pamatuji si, jak jsem z toho byl tehdy opravdu hodně špatný.
Nějaké další karamboly či rychlostní rekordy?
Rychlostní rekordy ani nějak neeviduji, v tomto směru mi chybí asi to správné náčiní. Největší karambol jsem si odbyl hned s mokrým řidičákem a prvním autem, které mi vydrželo asi 3 měsíce. Escorta, který byl jen o málo mladší než já, jsem zastavil v padesátce o betonový sloup. Já OK, auto KO. Alespoň jsem si vyzkoušel, že připoutání je fakt k něčemu dobrý.
Jaký je obecně tvůj vztah k tomu co má kola?
Jak se říká: „Velký kluci mají rádi velký hračky“. A to sedí i na mě už od malička, první co jsem uměl napsat bylo „Tatra“ a „Liaz“, takže tyto nápisy byly načmáraný všude na zdi i doma na nábytku apod.
Přeneseme se od kol k internetu.
Co tě přivedlo na myšlenku založit diskusní fórum, jaký byl prvotní záměr?
Jako první vznikly stránky o vozech Liaz www.liaz.cz. A návštěvní kniha na tomto webu se občas měnila na online chat o kamionech. Takže jsem si u kamarádů zjistil, co vše je potřeba k tomu, rozjet klasické diskuzní fórum a pod názvem „Liaz Truck Forum“ jsem to zkusil spustit. A povedlo se, takže jsem později pořídil fóru doménu truck-forum.cz, aby bylo jasné, že se nemusí debatovat jen o Liazech.
Na záměr se ptám i z toho důvodu, že sám jsem registrovaný uživatel, nicméně mám pocit, že se to poslední dobou stáčí hodně někam jinam, než to bylo před několika lety.
Nebudu zapírat, že tento vývoj vidím též. Ačkoliv do propagace fóra jako takového jsem neinvestoval prakticky žádné peníze či úsilí, tak fórum má až 7000 návštěvníků denně.
A s kvantitou uživatelů a s anonymitou internetu, nejspíše klesá i úroveň příspěvků. Jak to v extrému může dopadnout, vidíme všichni denně v diskuzích pod články na idnes.cz či jinde. Zatím ale nemám v plánu nějaká omezení registrací apod.. Asi to už nebude tak rodinné jako před lety, ale věřím, že i tak na fórum občas rádi přijdou i „pamětníci“ počátků fóra a podělí se o novinky, zážitky, zkušenosti. Ale pokud by se situace časem rapidně zhoršovala, nevylučuji nějaké zásadnější změny.
Kamion Show, je květnová akce ve stylu truck festu, nicméně spíše taková, z mého pohledu komunitní, právě díky hojné účasti diskutérů zmíněného fóra. Je také tvoje srdeční záležitost, nebo je to částečně pracovní povinnost?
Kamion Show nevznikla jako pracovní povinnost, vznikla tradičně v hospodě a čistě z nadšení. Nadšení mého a Romana Machaly, kterému se zalíbilo Setkání Liazáků 2007 (setkání bývalých zaměstnanců podniku LIAZ, s výstavou aut a s exkurzí do jablonecké motorárny), a dohodli jsme se, že zkusíme udělat společně ještě větší akci. A letos se do toho pouštíme už po páté.
Pracovní povinností je Kamion Show jen částečně. S organizací celé akce pomáhá i můj zaměstnavatel, za což jsem moc rád a na „oplátku“ má naše firma Linatra, na Kamion Show
i prostor pro prezentaci prodejního programu a pohoštění pro hosty, zákazníky a přátele.
Za sebe mám rád tuhle akci právě pro tu možnost, zde potkat ty, s kterými si přes rok jen píšu. Bohužel, jiné akce už z časových důvodů moc nestíhám, přesto jsem se jeden rok ocitl i poblíž Zlína a viděl tam i tebe. Získáváš tak inspiraci, nebo to byla náhoda?
Náhoda to jistě nebyla. Ve Zlíně jsme byli kdysi dávno jako účastníci i s mým kamarádem Tomášem Pourem s jeho Liazkou z Dakaru 1985. A když jsme začali připravovat první ročník Kamion Show, tak jsem požádal o cenné rady a zkušenosti právě Radka Topiče (organizátor Truck Srazu Zlín – pozn. red.), který se ochotně s námi podělil o know-how, jak udělat dobrou akci. Takže pokud to jen trochu jde, jezdím do Zlína na jeho sraz, který je jedinečný svým přátelským pojetím, lidmi a krásnou lokalitou. Zvláště „spanilou jízdu“ Zlínem mu „závidím“, v Mnichově Hradišti nemáme tak báječnou diváckou kulisu. Zatím J .
Rád bych se také zeptal, jestli by jsi mohl, nějak přiblížit čtenářům, co vůbec obnáší takovou akci uspořádat, jak početný je tým organizátorů?
Nejužší vedení má dva členy. Janu Hubáčkovou (pravá ruka ve firmě Romana Machaly) a mě. Zejména na nás dvou je to, jak akce bude vypadat, kdy bude atd.. Širší kruh klíčových organizátorů pak zahrnuje další cca desítku nadšenců, kteří nám s akcí hodně pomáhají, zajišťují různé důležité detaily (časomíra, zajištění spanilé jízdy apod.). A pokud vezmu kompletní tým těch, co přiloží více či méně ruku k dílu, tak se pohybujeme na čísle kolem 40ti lidí.
A co obnáší uspořádat Kamion Show? Peníze, které jsou bohužel „až“ na prvním místě. Bez nich Vám nikdo nepůjčí na celý víkend letiště, ani elektrocentrály či záchodky. Tohle všechno nese na bedrech autodoprava p.Machaly. A druhá věc je čas. Sice máme ještě do akce cca 10 týdnů, nicméně už nyní se s Janou Hubáčkovou věnujeme organizaci Kamion Show pár hodin denně. A týden před akcí už jde stranou vše, snad kromě spánku. A to prakticky doslova.
Je zcela evidentní, že to zabere velkou spoustu času, přesto se zeptám, máš čas také na sebe a svoje záliby, nebo je tohle vše tvůj život? Co na to tvoji nejbližší?
Mám to štěstí, že nejbližší mě v tomto směru podporují a to nejen psychicky, ale často i přímou pomocí na akci jako takové. Za což jim patří obrovské uznání a díky. Jsou to i lidé, kteří často nemají s trucky nic společného, ale i přesto běhají s námi celý víkend po letišti. Občas s nadsázkou říkám, že kdo se mnou prožije Kamion Show, tak mě pozná i v těch nejstresovějších situacích. A někteří by mohli vyprávět, jak je těžké krotit můj megalomanský perfekcionalismus. Avšak vždy jsme to nějak zvládli a nyní na to vzpomínáme s úsměvem.
A mé záliby? Kromě těch čtyř a vícekolových „hraček“? Kultura, koncerty, výstavy, design, street-art. Za takové akce utratím a procestuji asi nejvíc peněz. Zvláště přes léto mě můžete potkat skoro každý víkend na nějakém hudebním festivalu a to nejen v ČR, je to pro mě taková aktivní relaxace.
Další ročník se blíží a rozhovor tak nějak se s datem vydání blíží i k myšlence zeptat se tě na to, čím překvapíš návštěvníky letos?
Asi nemáme ambice něčím ohromovat a nechceme zbytečně experimentovat. To, co si účastníci nejvíce chválí, je pohodová atmosféra, třeba s možností se dosytosti vyblbnout při jízdách zručnosti či na sprintech. Prioritou je a bude tyto naše silné stránky zachovat a doladit miliony různých provozních detailů a chybiček, abychom byli připraveni na vše a aby nepřekvapilo nic nás. Jedinou takovou málo známou věcí je to, že rádi na Kamion Show uvidíme i ty, kteří jezdí za volantem „jen“ dodávek. Po ČR jezdí relativně hodně „vymazlených“ dodávek a přitom na truck srazech moc zastoupeny nejsou. U nás máme pro ně samostatné hodnocení ve sprintech i v jízdách zručnosti, takže jsou určitě vítáni.
Přístup organizátorů Kamion Show je vstřícný ke všem co se zde prezentují veřejnosti. Já se tě logicky zeptám na to, jak ty vidíš neziskovou organizaci Sdružení řidičů CZ. Co říkáš na jejich činnost, přece jen jsou to i uživatelé truck fora.
Činnost Sdružení řidičů CZ samozřejmě sleduji a fandím jim. Obdivuji každého, kdo je schopen dobrovolně a ochotně dělat něco reálného pro vylepšení podmínek profesionálních řidičů a to za „dobré slovo“. Nadávat a kritizovat umí každý, málokdo je ale schopen svou energii aktivně věnovat pro změnu ve společnosti. A to nemusíme mluvit jen o řidičích.
Nezbývá než poděkovat ti za rozhovor, popřát mnoho dobrého a myslím, že můžu i poděkovat za všechny lidi z Truck fóra i ze Sdružení řidičů CZ, kteří se v květnu schází na jednom letišti, aby prožili společný víkend a doufat, že se tam ve zdraví sejdeme i letos.
I já děkuji za možnost prezentace a budu se těšit 19.-20.května na Kamion Show (nebo jinde a jindy) naviděnou.
Rozhovor vedl Martin Kareš