Rozvrh pracovní doby

Problematika rozvrhu pracovní doby v dopravě

     Jedním z hlavních problémů s dodržováním právních předpisů v kamionové dopravě je v plánování a rozvržení pracovní doby zaměstnanců – řidičů. Dopravci se v dnešní době musí vypořádat s řadou problémů při plánování a sestavování rozvrhů týdenní pracovní doby zaměstnanců - řidičů. Důvodů je hned několik, jedná se o neochotu zainteresovaných subjektů v dopravě (zasilatelů, speditérů, dodavatelů a jiných subjektů) přizpůsobit se právním normám, zejména čl. 10 odst. 4) nařízení EpaR (ES) č. 561/2006. Dalšími důvody jsou například kritický nedostatek parkovacích míst pro vykonání přestávek a odpočinků, nepředvídatelné překážky jakými jsou dopravní nehody, krátkodobé uzavírky nebo kolony apod. nebo plně nevyužívání rozvržené pracovní směny ze strany řidičů z důvodu obavy uložení pokuty ze strany kontrolních orgánů při případném překročení povolených limitů dob řízení nebo odpočinků.

     Největším problémem je neochota zasilatelů, speditérů, dodavatelů a jiných subjektů respektovat a dodržovat čl. 10 odst. 4) nařízení EpaR (ES) č. 561/2006. Problémy mají dopravci i řidiči při vykládkách a nakládkách u příjemců a odesílatelů, kteří zcela ignorují jakoukoli pracovní dobu řidiče, včetně nařízení EpaR (ES) č. 561/2006 a to se týká i velkých logistických firem. Zde je potřeba zdůraznit nutnost vyjednávání dispečerů se zákazníkem o povinnosti dodržovat právní předpisy a umožnění přesunout nakládku nebo vykládku na jiný termín.

     Ulehčením práce při rozvrhování pracovní doby řidičů by zaměstnavatelům (dopravcům) by bylo respektování výše zmíněného čl. 10 odst. 4), včetně časové tolerance doby přepravy ze strany zadavatelů přeprav.

 

     Další překážkou v plánování jsou různé neočekávané překážky v silničním provozu (např. dopr. nehody, krátkodobé objížďky apod.), tady je potřeba si při zpracovávání rozvrhu vytvořit jistou rezervu pro případné zdržení z výše uvedených důvodů.

          Jsou však i případy, kdy sami řidiči plně nevyužívají rozvrženou pracovní dobu a to z obavy možného postihu v případě, kdy nenaleznou volné nebo vhodné místo k zaparkování vozidla. Stát prostřednictvím kontrolních orgánů na jednu stranu požaduje po řidičích i dopravcích splnění podmínek daných právními předpisy, na druhou stranu však nevytváří pro toto splnění žádné nebo jen minimální podmínky a v některých případech vytváří i překážky v podobě např. uzavírání již stávajících parkovišť z důvodu nedostatku finančních prostředků na jejich údržbu. V těchto případech sice mají možnost využít čl. 12 nařízení EpaR (ES) č. 561/2006, kontrolní orgány tento článek ve většině případů neakceptují a ukládají pokuty jak řidičům, tak i dopravcům. Tím pak vzniká dojem, že se veškeré plánování a rozvrh pracovní doby stává nadbytečným. Zde by pomohla tolerance a akceptování zmíněného čl. 12 ze strany kontrolních orgánů nebo vybudování více vhodných parkovacích míst.

 

     Při stanovení rozvrhu pracovní doby by měli zaměstnavatelé (dispečeři) počítat i s možnostmi různých překážek a časové rozpětí přepravy stanovit s jistou rezervou. Zaměstnavatelé můžou namítat, že je nereálné plánovat v dopravě práci řidiči, v horizontu nejméně dvou týdnů dopředu, zapomínají však na § 84 zákoníku práce, který jim za jistých podmínek (dohoda o jiné době pro poskytnutí informací o změně pracovní doby) umožňuje rozvrh pracovní doby změnit i jeden den před začátkem nově stanoveného období. Toto ustanovení (§94) lze využít například u dopravních firem, využívajících služeb spedičních společností nebo neplánovaného zdržení u předchozí přepravy. Zde však musí být poskytnuta informace o již odpracované době ze strany řidiče směrem k dispečerům (zaměstnavateli), který může lépe a efektivněji rozvrhnout další práci. K tomuto účelu lze využít i programy pro řidiče, které přesně vyhodnotí již odpracovanou dobu. jedním z programů je i TachoScan Driver, který po načtení karty řidiče v programu zobrazí, kolik již řidič odřídil vozidlo a kolik mu ještě zbývá hodin řízení (práce) do konce týdne (měsíce). Těžší to mají řidiči u vozidel s analogovými tachografy, tam je potřeba provádět součty zápisem a výpočtem.

     Připomeňme si některá ustanovení týkající se rozvrhu pracovní doby.

Hlavní zákonnou normou pro pracovní dobu je zákon č. 262/2006 Sb. (zákoník práce), na základě zmocňovacího ustanovení §100 zákoníku práce, vláda stanovila nařízením vlády č. 589/2006 Sb., odchylky pro úpravu pracovní doby v dopravě. Pro vyjmenované zaměstnance v dopravě, uvedené v ustanovení §100 ZP platí ustanovení obsažená v nařízení vlády č. 589/2006 Sb. a na ostatní zaměstnance v dopravě, kteří nejsou zahrnuti v tomto předpisu, platí ustanovení v zákonu č. 262/2006 Sb.

    Dalším důležitým právním bodem v plánování je článek 10 odst. 5) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, ve kterém jsou stanoveny povinnosti dopravcům, zasilatelům, speditérům, dodavatelům a jiným subjektům, zajistit dohodnuté přepravy v souladu s nařízením EpaR (ES) č. 561/2006/ES.

     V dopravě je převážně stanovována nerovnoměrně rozložená pracovní doba a z té se bude vycházet.    

     Pracovní směnu definuje § 78 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, je to část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat.

     Stanovená týdenní pracovní doba v jednom pracovním vztahu činí 40 hodin, do těchto hodin se nezapočítává práce přesčas. Řidič může uzavřít další pracovní poměr v rozsahu pouze na 8 hod. týdně. Pro plánování a ostatní činnosti platí ustanovení o zkrácené pracovní době.

     Takže pokud řidič s 1. zaměstnavatelem má uzavřenou pracovní smlouvu jako řidič s týdenní pracovní dobou 40 hodin, může s jiným zaměstnavatelem uzavřít dohodu o provedení práce na dobu 8 hodin v týdnu. Pozor však na skutečnost, že s 1. zaměstnavatelem nemůže uzavřít např. dohodu o provedení práce jako řidič, jelikož by se jednalo o porušení § 34b odst. 2) zákoníku práce (stejný druh práce). Ve vyrovnávacím období se kontroluje, zda je splněna podmínka, že průměrná týdenní doba nepřesáhne při nerovnoměrném rozvržení týdenní stanovenou dobu dle § 79. Minimální doba pro vyrovnávací období není stanovena, avšak maximální hranice je stanovena na 26 týdnů po sobě jdoucích.

     Ustanovení § 5 odst. 1) nařízení vlády č. 589/2006 Sb. dává možnost zaměstnavateli provést týdenní rozvrh pracovní doby až na 60 hodin týdně za předpokladu, že její průměr za vyrovnávací období (max. 26 týdnů) nepřesáhne limit uvedený v § 79 zákoníku práce (40 hodin). V rozvrhu pracovní doby musí být označen začátek a konec jednotlivých směn. Bez rozvržení pracovní doby nelze jednoznačně určit přesčasové hodiny.

     Další odlišnost oproti zákoníku práce je v délce jednotlivých směn, v § 5 odst. 2) nařízení vlády č. 589/2006 Sb. je stanovena délka denní směny maximálně 13 hodin a v noční době (od 22:00 do 06:00) maximálně 10 hodin ve 24 hodinách po sobě jdoucích. Tyto limity může zaměstnavatel použít pro týdenní rozvrh pracovní doby. Nad takto rozvrženou pracovní dobu lze čerpat ještě práci přesčas, dle § 93 zákoníku práce a za dodržení dalších právních ustanovení.

     U práce v noční době je potřeba připomenout ještě ustanovení § 94 zákoníku práce, kde jsou stanoveny další podmínky pro práci v noční době.

 

 

Ukázka rozvrhu pracovní doby včetně práce přesčas

 

Ukázka rozvrhu pracovní doby řidičů v osádce včetně přesčasu 1. řidiče

 

 

     Nyní uvedu dva příklady, se kterými se potýkají zaměstnavatelé i zaměstnanci velmi často:

 

Příklad 1: Řidič má rozvrženou pracovní dobu v daný den od 10:00 hod. do 22:00 hod. V 10:00 hod. vyjede z bodu A do bodu B přijede ve 12:30 hod., kde vyloží 1. vykládku, poté přejede z bodu B do bodu C, kde v 15:00 hod. vyloží zbytek nákladu a po ní provede bezpečnostní přestávku v řízení, následně přejede do bodu D, kde má odesílatelem naplánovanou nakládku na 18:00 hod.. Po naložení v 19:00 hod. má dle rozvrhu odpracovat ještě 3 hodiny (2h 45min řízení) a nyní nastává, všeobecně známý problém a tím je nedostatek parkovacích míst od podvečerních hodinách. Na nakládce není možnost z důvodu nedostatku místa provést odpočinek a tak řidič musí pokračovat ve stanoveném plánu. Pokud bude mít štěstí, nalezne vhodné místo k zaparkování včas do 22:00 hod. a nepřekročí ani 9 hodinovou dobu řízení, v opačném případě pokud nestihne zaparkovat do doby, kdy bude mít splněn maximální limit pro denní dobu řízení (9h) jelikož již vyčerpal dvě prodloužené doby řízení, hrozí v případě zjištění překročení doby řízení kontrolními orgány sankce, jak pro řidiče, tak i pro dopravce. Překročení plánované směny znamená i práci přesčas a s tím spojené i případné finanční nároky.

V tomto případě je možnost jak předčasného ukončení pracovní doby, tak i překročení rozvržené doby a případně i porušení právních předpisů.

 

Příklad 2: Řidič má v daný den rozvrženou pracovní dobu od 6:30 hod. do 16:30 hod. Nakládka je stanovena na 7:00 hod a doba trvání nakládky je cca 1hod a vykládka je stanovena na 15:00 hod (parkování je zajištěno v areálu příjemce). Řidič vyjede z místa zaparkování v 06:30 hod a do místa nakládky přijede před 07:00 hod. Po nahlášení příjezdu je řidiči oznámeno, že zboží není připraveno k nakládce, doba nakládky v danou dobu není známa. Tím se řidič dostává do zpoždění. Po třech hodinách je řidič naložen, v této době je již známo, že vykládka se uskuteční až následující den v 08:00 hod, jelikož příjemce odmítl zboží vyložit v čase nahlášeném přepravcem. S řidičem je dohodnuta práce přesčas a tak je možnost odstavit vozidlo v místě vykládky v 19:30 hod. Z důvodu zpoždění nakládky se již nestihne další termín nakládky v následující den a taktéž se mění pracovní doba řidiče oproti původně rozvržené pracovní době. Na tomto příkladu je vidět, jak jedno zpoždění dokáže „rozhodit“ celý týdenní rozvrh a je možno jej za jistých podmínek pozměnit.