Miluji svoje povolání

Zajištění nadměrných nákladů v průběhu transportu je práce napínavá a nejednotvárná. Každý den je něco jinak a každý den je člověk vystaven zkoušce, jak zvládá řešit kritické situace. Když skončí náklad 3x tak dlouhý a 2x tak těžký jako normální kamion šťastně v cíli, mám pak i obdiv ke kolegovi, co ve předu přede mnou tento transport řídil. Vím, že ten řidič musí mít v hlavě neuvěřitelně mnoho vědomostí a paragrafů a že musí znát perfektně techniku, kterou obsluhuje.

Tak jsem se i jednoho dne těšila na transport, který prováděla firma XYZ. 40m dlouhý, 60 tun. Čekala jsem na hranici Petrovice, byli jsme domluvení na půlnoc. Když Martin přijel, povídá:

'' Musíme počkat do půlnoci, do té doby mám oficielně dovolenou.''

Nejdřív jsem na to nic neřekla, vzala jsem to jako fakt. Tak tedy 20 minut počkáme. Když jsme pak vyjeli, nevydržela jsem to a říkám do vysílačky:

''Ty Martine, to ale není moc dobře, proč neřekneš na firmě, že to takhle nejde? To je přeci podvod a podvádíš v první řadě sám sebe? Je to tak těžký říci to kouzelné slovíčko NE? ''

Na to Martin: '' Jo Heleno, těžký to není, jednou jsem to zkusil. Následkem toho mě nechali měsíc doma. A to víš, za základní plat 9 800,- Kč (hrubého!), pak nejsou diety a příplatky za ujeté km, to bychom chcípli hlady. Takže to slovíčko NE jsem raději zapomněl.''

Když nás přebírala policie, moc nás nekontrolovali, vlastně vůbec. Museli jsme přes dva kruhové objezdy, pomalu, ale zvládli jsme bez problémů. V cíli se pak oba policisté usmívali a měla jsem pocit, že firma XYZ u nich zanechala dobrý dojem. Viděli profesionální přístup mého kolegy, který opravdu dobře ovládal techniku. Byla jsem taky spokojená, že jsme ukázali, že česká firma umí. Hned jsem se s nimi domluvila na druhý den, kdy se měl transport opakovat.

Druhý den přijel jiný kolega, Pavel. Po vysílačce mi vyprávěl, že už je skoro 24 hodin na nohách. Když jsme sjeli z dálnice, přebrala nás opět německá policie. Na hranici dvou okresů se ale vždy mění a jejich kolegové tam ještě nebyli, když jsme tam dorazili. Tak jsme zůstali stát a čekali. Po pár minutách jsem slyšela troubení. Myslela jsem, někde tady pojede vlak. Koukám kolem dokola a nikde žádná světla. Za chvíli zase troubení. Říkám do vysílačky, ty Pavle, asi pojede někde vlak, slyším troubení, ale nikde ho nevidím. Pavel na to:

''Ne, to jsem byl já, usnul jsem a spadla mi hlava na volant.''

V tu chvíli jsem měla opravdu smíšené pocity. A copak si asi myslela německá policie, která stála před ním?
Byla jsem ráda, když jsme byli v cíli a postrádala jsem nějak tu hrdost z předešlého dne.

Pár týdnů na to jsem musela jet do Čech si nechat spravit topení. Zavolal mě pan B. z firmy XYZ. Když zjistil, že pojedu okolo, nabídnul mi schůzku, abychom se osobně poznali. Při kávě jsem se pak jen tak mimochodem dozvěděla, že když nějaký řidič nechce udělat, co on chce, tak ho nechá doma, on se vždycky někdo jiný najde, kdo udělá, co on chce. Nechá ho za trest doma, za 9 800,-Kč hrubého.

Když se nad tím zamyslíme, co je na tom špatného? Vždyť stát je toho názoru, že se za 9 800,- hrubého dá žít. Je to státem stanovený minimální plat profesionálního řidiče. Tak proč bychom si stěžovali, že?


Podobnost jmenované firmy je čistě náhodná a všechna jména jsou vymyšlená.

Banner