Osvícená Evropa, temno v ČR 2

 

Francie je po Britech asi druhou nejvíce experimentální zemí. Je možné tu vidět prolínání všech možných kombinací osvětlení. Ať už barev, počtů či tvarů, které poziční a dálková světla vytvářejí. Poslední dobou se zde velmi rozmáhá Holland styl – ostatně jako skoro po celé Evropě. Sousední Německo, či kousek vedle Rakousko, nemají nějaké jasné rysy v osvětlování vozidel, podle kterých by se odlišovali. Švýcarsko je se světli poněkud střídmější. Málo který kamion má více než 4 páry dálkových světel a ani tu není tolik vidět osvětlení ve středu masky. Poziční světla, vpředu téměř výhradně bílá, bývají jen po spodních či vrchních okrajích a ve sluneční cloně. Totéž platí o červené vzadu. Jen výjimečně je vidět nasvícený spodní nárazník po celé šíři.

 

Na jihu Evropy se nám nejvíce odlišují Italové. Jejich kamiony nazdobené množstvím nerezových doplňků nesoucích diodová světla jen tak nepřehlédneme. Takřka všichni striktně dodržují předepsané barvy – předek bílý, boky oranžové a zadek červený. Malou výjimku tvoří na předku často jedno červené a jedno zelené světlo doplněné o bílé, které spolu tvoří italskou trikoloru. Kromě počtu pozičních světel, kterým většinou převyšují ostatní národy, se liší především podsvěcováním mřížek chladiče a podvozků neony různých barev. Tyto ovšem většinou nepoužívají v běžném provozu.

Za povšimnutí jistě stojí i Polsko. Naši severní sousedé mají ke světelnému tunningu velmi blízko. Často jsou jejich kamiony velmi nasvícené až možná nesmyslně přesvícené. Velká část jejich vyladěných vozů, jsou vysloužilé show-trucky koupené ze západu a na ty pak montují další a další světla. Mezi rekordmany je jistě bývalý Herpa truck s 37 dálkovými světli (původně měl „pouze“ 8), o pozičních ani nemluvě.

Tímto jsem Vás okrajově provedl osvícenou Evropou a teď se pojďme věnovat naší domácí temné scéně. Temné píšu záměrně, ne snad proto, že by se u nás osvětlené kamiony nevyskytovaly, ale proto, že jsou za silnou hranou zákona. Osvětlení vozidel se v celé Evropě řídí velmi podobnými zákony, ale jen u nás se setkáváme s takovým honem na přesvícené kamiony. Ptám se tedy. Je opravdu nějaké to světýlko na autě takový problém, aby se tím stalo nebezpečným pro provoz na pozemních komunikacích? A proč je tomu tak pouze u nás? Proč v zahraničí policisté (či pověřené složky) kontrolují pouze, zda předepsané osvětlení svítí jak má a neřeší to, které je navíc. Proč?

Historicky vzato, je u nás tento problém od dob ČSAD a přežil pád totalitního režimu až ke svému vyvrcholení novelou zákona (prosím povolanější ať číslo doplní, neb si nejsem zcela jist, ve kterém se řeší přímá pravomoc na odebírání a zkracování technické způsobilosti vozidel při silniční kontrole), která vešla v platnost k 1.1. 2015. Tímto je možné, za světlo umístěné nadpočet povinných, zkrátit technickou způsobilost vozu na 30 dní či ji namístě úplně odebrat (za špatné užití barvy). Pamatuji na vyprávění otců, dědů – pánů šoférů, kteří brázdili silnice starého kontinentu pod značkou ČSAD. Tu a tam viděli, jak vypadají vozy na dálném východě, někteří z nich poznali i vozy západní – kapitalistické Evropy. A samozřejmě se mezi nimi našli tací, kteří si svůj svěřený stroj chtěli také patřičně nazdobit. Odlišovat se ovšem v té době nebylo hitem a asi právě proto začal „nesmyslný“ hon na kdejaké to světýlko navíc, který přetrval do dnešních dnů. Jedna z věcí, která mě ve vyprávění velmi zaujala, bylo pokutování za boční oranžová světla na návěsech či přívěsech, které dnes patří mezi povinné osvětlení u vozidel s celkovou délkou přesahující šest metrů. Dříve důvod pro pokutu – dnes povinnost. Zajímavé. Možná náhoda, že z „tunningu“ vzešlo něco, co našlo své opodstatnění v zákoně. Podívejme se na jednotlivé druhy osvětlení vozidla.

Dálková světla. Bavíme-li se o kamionech, tedy kategorii N3, mohou být použity 3 páry, přičemž smí naráz svítit pouze dva. Světlo, jež vyzařují, musí být bílé. Dle zákona 361/2000 Sb. § 32 odstavec 3 „Řidič nesmí užít dálková světla, je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena nebo mohl-li by být oslněn řidič protijedoucího vozidla, řidič vozidla jedoucího před ním nebo jiný účastník provozu na pozemních komunikacích, strojvedoucí vlaku, řidič jiného drážního vozidla nebo řidič plavidla. Při zastavení vozidla před železničním přejezdem nesmí řidič užít ani potkávací světla, pokud by jimi mohl oslnit řidiče vozidla v protisměru“. Z tohoto textu jasně vyplívá, že dálková světla slouží pouze pro řidiče, nikoliv pro ostatní účastníky provozu. Proto se ptám, z jakého důvodu vadí, pokud jich bude víc, pokud budou mít vyšší svítivost či žlutou barvu, která je povolena pouze pro vozy schválené před 1.7. 1972. Zcela logicky, čím víc světel, tím víc vidím, tím míň toho přehlédnu a předejdu tím nebezpečné situaci (viz. severské soupravy). V metodické příručce určené pro provádění kontrol technického stavu užitkových vozidel se na straně 81 doslova píše: „Kontrolní orgán nemusí hledat tajné vypínače“. Myslíte, že něco takového mají napsané ve svých „příručkách“ i kontrolní orgány Švédska, Nizozemí či Velké Británie? Zmínil jsem záměrně tyto země, neboť jsou to statisticky dlouhodobě tři nejbezpečnější silniční provozy v Evropě. Jak nasvícená auta tam jezdí, jste četli výše. Naopak členové kontrolních orgánů zmíněných zemí Vás i pochválí, že zvyšujete nejen svou bezpečnost. Přeci jen radši vidí kamion, třeba se 7 páry dálkových světel (14ti kusy, jak je ve zmíněné příručce na téže straně znázorněno na fotografii a doplněno zdvojeným vykřičníkem), než aby jezdili například k nehodě přehlédnuté zvěře s kamionem, při které může dojít i ke zranění řidiče, spolujezdce či dalších účastníků silničního provozu. Praxe u nás - půl roku staré vozidlo plnící emisní normu E6 po silniční technické kontrole odjíždí se zkrácenou technickou způsobilostí za 4 páry namontovaných dálkových světel. Pokud tedy náš způsob je ten správný, tak proč jsou Ti Švédové ve statistikách bezpečnosti daleko před námi? Nehledě na to, proč někde umisťovat tajné vypínače, snad každý řidič ví (aspoň by vědět měl), kdy jaká světla může užít. Tedy proč je problém mít namontovaný větší počet dálkových světel a jednotlivými vypínači si zapnout ty, které zrovna situace vyžaduje. Viking by si nejspíš klepal na čelo.

Obrysová světla přední. Opět kategorie N3. Dvě povinná dole a dvě doplňková nahoře. Barva bílá. Více zákon nepřipouští a překročením počtu či změnou barvy se vozidlo dostává do kategorie vážných závad, tedy zkrácení technické způsobilosti na 30 dní. Co to tedy znamená v praxi. Po naší slavné D1 jedou za sebou dva totožné kamiony – jen s rozdílnou MPZ. Dole jim budou svítit dvě bílé, nahoře dvě bílé a nad předním oknem ve středové rovině budou namontovaná 3 poziční světla oranžové barvy, které svítit nebudou – vypínačem vypnuté a oba zastaví policie. Jeden po chvíli odjíždí bez „ztráty kytičky“ neb má Běloruskou či Ruskou značku. Druhý s registrační značkou ČR odjíždí po době delší a se zkrácenou technickou způsobilostí na 30 dní. Tedy nějak se opět vytrácí ta pravá podstata zpřísnění zákonu pro větší bezpečnost silničního provozu nebo Vy ji v tom někde vidíte? S příchodem LED technologie do osvětlení vozidel se výrobci začali předhánět v designu nabízených světel. Je to spíše otázkou osobních vozů, kde si u jednoho modelu můžete vybrat hned z několika tvarů denního respektive obrysového svícení, ale setkáváme se s tím i u kamionů. Je zajímavé, že délka světelného pruhu diod má třeba až metr na jedné straně vozu (např. dva kroužky či okolo celého světlometu diodový pás). Tedy je údivem, že už dvě malá poziční světla umístěné na masce chladiče, či pod zrcátky, ve sluneční cloně, prostě kdekoli, způsobují vozidlo technicky nezpůsobilým – zatím co metr „dlouhá“ obrysovka je legální. Dovolím si ještě jeden příklad z českých silnic. Je to příhoda už staršího data. Jeden ze severských výrobců nákladních vozů vyměnil žárovkové doplňkové obrysové světlo na sluneční cloně za LED světlo se čtyřmi diodami. Toto vozidlo, bez žádných úprav, bylo zastaveno hlídkou PČR. Při kontrole policista „zjistil“ závadu na světlech ve sluneční cloně a udělil řidiči blokovou pokutu ve výši 200kč. Zdůvodnil to tak, že může být na každé straně pouze jedno světlo a ne 4 jak tomu je u použitých „tunnigových“ světel. Svým způsobem se to zdá logické, vidí 4 světelné body na každé straně, přitom předepsán je jeden (o oprávnění pokuty a postupu řidiče je škoda hovořit). Takže „anarchie“, která výrobcům prochází, ovšem ne tak „obyčejným“ lidem – a to ani v případě dodatečné montáže od autorizovaného servisu. Další vzniklou otázkou je, čím tedy toho policistu to vozidlo tak oslovilo, že pokutu musel udělit, ač šlo o sériovou výrobu. Nebude to tím, že to bylo něco, co on ještě neviděl a „myslel“ si, že řidič je rebel, který si svítí, jak se mu zachce, nehledě na „jednotnou“ linii?.. Opět totalita v naší demokratické zemi? Nebo je to tím, že u nás neprobíhají silniční kontroly, ale silniční „pokutování“ stylem: „důvod si vždycky najdu, když už jsem Vás zastavil“.

Co se bezpečnosti týče, je daleko zajímavější otázka zadních obrysových světel. Předpis už není tak jednoduchý jako u předních světel (opět se pohybujeme v kategorii N3 respektive O4). V podstatě ale zůstáváme u dvou nahoře doplňkových a dvou povinných dole. Povinné dole, ale znamenají vlastně dvě světla plus jedno doplňkové. Tedy tři světelné body na každé straně. Pojďme se podívat na několik obrázků a zkusme se zamyslet nad tím, které jsou pro bezpečnost v provozu ty správné a který naopak. Hvězdičky znázorňují činné obrysové světlo.

Nárazníky číslo 1 a 2 jsou sériově vyráběné verze – tedy správně použité osvětlení = 100%. Pod čísly 3 a 4 se nám skrývají „nebezpečně“ přesvícené nárazníky s teoretickou svítivostí 133%. Tedy dle platných zákonů České Republiky, vozy s vážnou závadou typu B s nutností snížení technické způsobilosti na 30 dní. Číslo 5 je vizitka řidičů či majitelů vozů, který jim nevěnují dostatečnou péči – tedy „vraků“, proti kterým údajně vzniklo zpřísnění zákona. Tento nárazník svítí z pouhých 33% oproti schválení výrobcem k provozu na silničních komunikacích, přesto dle platných předpisů České Republiky hrozí řidiči maximálně bloková pokuta. Zdá se to jenom mě jako značný nepoměr? Vozidlu, které je na silnici vidět o 66% méně než by mělo a tudíž vzniká daleko větší riziko jeho přehlédnutí a nárazu zezadu rychlejším vozidlem, než do vozidla které je o 33% „přesvícené“ hrozí menší sankce. Kde se tedy v tomto zákoně skrývá ona prevence proti vzniku dopravních nehod a zvýšení bezpečnosti provozu? Možná radši ještě jednou. 33% výrobcem schválené svítivosti je OK, 133% je vážná závada!!?? Ano, takové jsou naše zákony. Nevím, zda by se ze statistik dalo vyčíst, kolik je ročně způsobeno dopravních nehod v důsledku oslněním od nedovolených světel a kolik se stane nehod způsobených nízkým osvětlením vozidla, jistě by to ale byl zajímavý poměr čísel. K tomuto si dovolím ještě dvě poznámky. K té první si odskočím mezi výrobce osobních vozů. Běžně můžeme potkat auta s obrysovkami lemujícími zadní okno od shora dolů či podélně se dvěma respektive 2+2, které tvoří půlmetrový pruh světla na každé straně. Opět dost nepoměr k přidané pozičce či červené krytce osvětlení RZ. Dokonce kromě některých amerických značek, běžně prodávaných na evropském trhu, se najde i jedna německá vyrábějící především sportovní vozy, která dodává sériově obrysová světla, která tvoří ucelený pruh přes celou zadní šíři vozu (cca 2m). Takže se opticky z dvou povinných světel stává jedno! Druhá poznámka bude opět z praxe. Při kontrole od PČR bylo řidiči vytknuto přesvícení zadního nárazníku (5 homologovaných pozičních světel ve středu nárazníku). Řidiči nebylo zřejmé, čemu by toto mělo vadit a tak policista argumentoval doslovně: „Když za Vámi někdo pojede v Německu po dálnici kde je zákaz předjíždění, tak jak dlouho myslíte, že se Vám do těch světel vydrží koukat“. Odpověď je zcela jasná i přes nesmyslný argument českého policisty s německou dálnicí. „Dodrží-li řidič za mnou bezpečnou vzdálenost, světla ho neoslní, pokud ho i přesto oslní a bude mu to nepříjemné, zvýší svoji vzdálenost mezi mým návěsem a svýma očima, čím dál bude, tím míň ho světla oslňují“ – co z toho plyne? – opět zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Je snad zbytečné zdůrazňovat, kolik nehod vzniká nedodržením bezpečné vzdálenosti. Řešení po Česku? 500kč bloková pokuta – příběh je z doby před 1.1.2015. Dnes by to bylo zkrácení technické způsobilosti na 30 dní, pokuta pro řidiče do 2000kč a ve správním řízení možný i finanční postih firmy. Kromě Vikinga i Brit si klepe na čelo.

Okrajově bych zmínil i světla brzdová. Často vidíme, že si řidič přidělá třetí volitelné brzdové světlo na nárazník návěsu, čímž ovšem porušuje předepsané vzdálenosti a tím se vystavuje postihu. Argumentem bývá, že by mohlo dojít k omylu a splést si kamion s osobním vozem. Ptám se: „Není snad jedno, zda přede mnou zastavuje kamion či osobní vozidlo?“ Tak jako tak musím zastavit také. A třetím světlem (pro osobní vozy povinným), se ona informace, že se přede mnou něco děje, znásobuje. Tedy opět pokutování za zvyšování bezpečnosti v provozu na silničních komunikacích.

Možná Vám přijde, že mám nějaké zaujetí proti českému policejnímu sboru. Není to tak. Věřím, že je mezi nimi většina rozumných policistů, kteří využívají své zákonné možnosti a tyto „přestupky“ řeší i dnes domluvou či blokovou pokutou. Ostatně i pro systém je to jednodušší. Bohužel je ale i dost těch, kteří se v „šikaně“ řidičů upravených aut vyžívají. Srovnám-li kontrolu v zahraničí a kontrolu u nás, v České Republice, je to nebe a dudy. Ať už budu mluvit o Švédsku, Anglii, Francii, Belgii, Nizozemí, Německu či Švýcarsku, mají vždy jasný předpis na kontrolu a podle toho se řídí. Kontrolují, zda to či ono funguje tak jak má a zda to co má svítit tak svítí. Nezajímají je světla, která jsou navíc oproti předepsaným a pokud už ano, zeptají se, zda se dají vypnout, aby nesvítili zároveň s obrysovými. To v celé západní Evropě stačí. Proč tomu tedy není i u nás. Proč u nás při kontrole vozidla s přidanými světly neproběhne kontrola předepsaných světel – pokud už policista takové vozidlo zastaví, zaměří se pouze na tyto přidaná světla. Často se obejde i bez kontroly tachografu, testu na alkohol či kontroly nákladu – jistě podstatnějších a pro provoz nebezpečnějších věcí, než je nějaké to světýlko, i třebas nesvítící (vypínačem vypnuté). Nevím, zda je v tom jen lenost a jednoduchá pokutovatelnost zřejmého porušení zákona, bez zamyšlení nad opravdovým nebezpečím pro provoz nebo jen chuť trestat někoho za to, že má něco „navíc“, že ho třeba práce baví a věnuje svému vozu víc peněz a času než ostatní.

Otázka, která se víc než jen nabízí, je: Co se s tím dá dělat? Předpokládat, že by nám naši „mocní“ dali z ničeho nic možnost jezdit „osvícení“, jako ve zbytku Evropy, je asi víc než jen nereálná. Ale zamysleme se nad tím, jak je vůbec možné, že nám někdo zakazuje upravovat si svůj soukromý majetek – možná otázka přímo pro ombudsmana, veřejného ochránce práv. Ano, předpisy pro provoz na pozemních komunikacích být samozřejmě musí a vozidla musí splňovat předepsané parametry, ale proč by měl být problém, mít na vozidle namontovaná homologovaná světla navíc oproti těm předepsaným. Samozřejmě by se v běžném provozu nesměli používat, byly by vypínačem vypnuté. Tak jako tomu je v případě dálkových světel, v době kdy není dovoleno jejich užití. Mějme na paměti, že vozidlo máme vybaveno například zadním světlometem do mlhy, jehož použití je dovoleno pouze za snížené viditelnosti a od jeho zneužití ve dne či v „čiré“ noci nás dělí také pouze vypínač. Proč by tedy bylo tak těžké pozměnit v zákoně:

341/2002 Sb.

§ 18

4) Ustanovení odstavce 3 neplatí pro světelná zařízení vyzařující světlo bílé barvy určená

a)   k osvětlení ložné plochy vozidla,

b)   k osvětlení spojovacího zařízení pro přípojná vozidla,

c)   na zádi tahačů návěsů k osvětlení návěsů při zapojování vozidel do souprav,

d)   k osvětlení přívěsného nářadí pro práce výlučně mimo pozemní komunikace,

e)   hledací světlomet,

f)   pracovní světlomety,

tato zařízení není přípustné užívat za obvyklého silničního provozu. Jejich činnost musí být signalizována v zorném poli řidiče nepřerušovaně svítícím sdělovačem žluté barvy.

Stačilo by pouze v první větě vynechat slovíčko „bílé“ a přidat „záložku“ g) pod názvem například reklamní osvětlení. V provozu jako takovém, by se nic nezměnilo, ale Ti, kteří by měli chuť si své vozy upravovat, by se nemuseli bát nesmyslných sankcí. Osvětlení by si užívali pouze na parkovištích či různých srazech podobných nadšenců. Však automobil už dávno není pouhým dopravním prostředkem, jak tomu bylo při jeho stvoření. Stal se z něj doplněk běžného života i určité životní úrovně a stylu. Pro mnoho firem je i reklamním prostředkem pro nalákání nových zákazníků či udržení si prestiže u těch stávajících. Toho jsou nám důkazem i mnohé reklamní kampaně samotných výrobců. Tak proč nás, automobilisty, nenechat žít zase trochu svobodněji. Zkusit jednou nehledat důvody, proč to nejde, ale pokusit se najít cestu, kterou to půjde. Vždyť komu to ublíží? Maximálně to srazí hřebínek pár jedincům, kteří se vyžívají v „umravňování“ řidičů, kteří se chtějí odlišit a dát najevo, že pro ně je jejích stroj víc než jen zdroj obživy.

 

 

Banner